Letohrádek v oblacích. Podívejte se na Prahu z nejvyššího patra vodárenské věže ze 17. století

1. listopad 2018
Novomlýnská vodárenská věž

U Nábřeží Ludvíka Svobody v Praze stojí šestipatrová vodárenská věž z druhé poloviny 17. století. Okolní části Nového Města zásobovala vodou až do konce 19. století. K čemu sloužila poté, není zcela jasné. V minulém roce se po rekonstrukci poprvé otevřela veřejnosti. Uvnitř návštěvníci najdou multimediální expozici „Praha hoří“, která je seznámí s původní úlohou věže, s historií požárů nebo s prací pražských hasičů.

Dřevěná trojnožka láká svým vzhledem i netradičním výhledem na Prahu

Doubravka

První skicu rozhledny Doubravka vytvořil architekt Martin Rajniš v kavárně na ubrousek. Od té doby ale uplynulo několik let, během kterých bylo potřeba přímo v terénu vyzkoušet například statiku nebo vlastnosti zvoleného materiálu a podobu rozhledny následně výsledkům testování přizpůsobit. Povedlo se. Od června si tak lidé mohou na kopci Horka na Černém Mostě užít pohled na tři mohutné nohy z akátového dřeva, které podpírají točité schodiště z modřínového řeziva.

Novomlýnská vodárenská věž není první věží, která byla na tomto místě postavená. V polovině 17. století nahradila kamennou věž, kterou poškodila povodeň. „Už v roce 1489 tu stála dřevěná věž,“ říká můj průvodce Karel Kučera, kurátor věží Muzea hlavního města Prahy. Novomlýnská vodárenská věž je veřejnosti přístupná teprve od loňského roku. Nejprve bylo třeba ji opravit. Rekonstrukce odhalila například odchozí štolu. „Skrývala dva chodníčky a uprostřed bylo položené dřevěné potrubí, které rozvádělo vodu po městských kašnách. Po pár metrech je zavalená, zřejmě by se ale dalo dostat někam dál. Byla by to ale velmi náročná akce, zatím jsme se do ní nepustili,“ vysvětluje Karel Kučera. Vzápětí zjišťuji, že podobných zajímavostí se ve věži skrývá víc.

„Na schodišti jsme zanechali malý obdélníček s původní výmalbou, který je černý jako bota. Původně jsme si mysleli, že výmalba souvisí s jedním z požárů. Průzkum ale ukázal že tam saze nejsou, byť se používaly jako pigment na barvení. Použit byl tedy nějaký minerál,“ popisuje Karel Kučera jednu ze záhad věže. Schody jsem cestou nepočítala, ale v nohách cítím, že už jsme jich pár zdolali. „Už nás čekají jen dvě otáčky schodiště, abychom se dostali do tzv. lusthausu,“ dodává můj průvodce. Společně stoupáme po schodech dál.

Lusthaus

„Nacházíme se v nejvyšším patře. Říká se mu lusthaus, což v češtině znamená letohrádek. Zajímavé je, že tady jde o letohrádek v oblacích. Pod stropem se nám dochoval bohatě strukturovaný reliéf, který jednoznačně odkazuje na rudolfinskou dobu. Ve dvou parapetních polích pod okny pak vidíme původní omítky. Zvláštní je, že na severní straně je omítka temně šedá, kdežto na jižní světlá, spíš bílá. Výzdoba po barevné stránce nám není úplně jasná,“ ukazuje mi Karel Kučera zajímavosti lusthausu.
Dvanáct oken v nejvyšším patře umožňuje nevšední výhled do okolí. „Novomlýnská vodárenská věž nestojí na žádném kopci, přesto odsud můžete vidět stavby a místa, která člověk jen tak z nadhledu nevidí,“ říká Karel Kučera.

Otevírací doba: úterý až neděle od 9 do 18 hodin (od 12 hodin je třicetiminutová polední pauza)
Vstupné: 100 Kč (snížené 70 Kč)
Cesta: Tramvají číslo 7, 8, 15 nebo 26 do zastávky Dlouhá třída, poté pěšky ulicí Revoluční směrem k Vltavě. Následně odbočte do ulice Lannova a pokračujte rovně. Novomlýnskou vodárenskou věž uvidíte po pravé straně.

Spustit audio
autor: Kristýna Dolejšová