Léto, rybník, místní i lufťáci. Hrubínova Srpnová neděle s legendárním hereckým obsazením

Horký letní den u jihočeského rybníka na sklonku padesátých let. Schází se tu místní lidé, přijíždějí sem lufťáci až z Prahy. Z mozaiky postav, z nichž prakticky každá, jak se z útržků dialogů vyjevuje, za sebou vláčí jakousi starost, se nejvýrazněji vyděluje Alfréd Morák. Literát, sice neúspěšný, ale dostatečně inteligentní, citlivý, ale hlavně zhrzený na to, aby pocítil tu veškerou banalitu. Má na kontě jeden zásadní morální prohřešek z let okupace a teď ho čeká další dilema.

Františka Hrubína (1910–1971) považujeme především za lyrického básníka. Zároveň je to ale dramatik, jehož poemou Jobova noc (1945) začínal poválečnou éru E. F. Burian a hry Srpnová neděle (1958) a Křišťálová noc (1961) byly podstatnou součástí Krejčova obrodného a pro české divadlo zásadního programu Národního divadla.

Hra se díky inscenaci Otomara Krejči stala manifestem nového divadla bořícího kánony socialistického realismu na jevišti. Nemá výrazný děj, ani vyhrocené dramatické situace. A přece z ní dodnes cítíme prazvláštní atmosféru doby, banalitu prošvihnutých životních šancí a věčné téma hledání takového způsobu života, aby se člověk nemusel stydět před druhými a hlavně sám před sebou.

Inscenace z roku 1958, ke které Otomar Krejča přizval scénografa Josefa Svobodu, hudebního skladatele Václava Trojana a prakticky to nejlepší možné herecké obsazení, se stala jedním z nejúspěšnějších počinů činohry Národního divadla. Během tří let dosáhla sto šedesáti tří repríz.

Z této inscenace vychází i rozhlasová adaptace z roku 1960. Režisér Krejča využil prakticky stejné obsazení. Alfréda Moráka hraje Karel Höger, dále uslyšíte Vlastu Fabianovou, Marii Tomášovou, Bohumila Záhorského, Jiřinu Šejbalovou, Radovana Lukavského, Luďka Munzara, Františka Filipovského, Jana Třísku a další legendární herce.