Letní hokej. A co děti... mají se kde ptát?
Mladí hokejisté z Náchoda při setkání s marockými vrstevníky formulují myšlenky a otázky kolem islámu, ofsajdu či svíčkové. V novém dokumentu Rozálie Kohoutové a Tomáše Bojara.
Letní hokej připomíná oxymóron; tedy spojení slov, které se vzájemně významově vylučují. Uvedený básnický prostředek patřil – blahé paměti – k tomu záživnějšímu, čím strašila střední škola, a dokonce to byl snad jediný moment, kdy působil v českých osnovách skandálně protežovaný Karel Hynek Mácha alespoň trochu snesitelně. Oxymórony z nabiflované paměti hned tak nevymizí, na cosi zdánlivě obdobného lze pravidelně narážet v debatách odborných i jiných. Cvičné spojování všeho možného může emancipovat projevy jinakosti i zas a znovu připomenout, že ustavené struktury a naučené pravdy nejsou přirozené, nýbrž společensky podmíněné. Budiž, leckdy nečekané souvislosti osvěží poznání a učí rozšiřovat vlastní obzor. Nejsou však pronikavé automaticky a mimoto jim dvakrát neprospívá, jak snadno je lze nyní nastolovat. Jakmile se dá něco zavádět tuze lehce, postupně spolu s tím mizí onen vzrušující pocit z objevování i nepředvídatelnosti, kam vše povede.
Proto dokument Letní hokej (2019) příliš neupoutá jednoduše tím, že vypráví o zápolení českých a marockých hokejistů. Od Kokosů na sněhu (1993) uběhlo drahně let a podobně paradoxní spojení ztrácí každým dnem stále více na jedinečnosti. Dále snímek nepřekvapí výstavbou zápletky: ano, skutečně nejprve skupina českých hokejistů odjede do Maroka odehrát s místními zápas, aby posléze maročtí borci přilétli do Čech sehrát odvetu. Fanoušky profesionálně nasnímaných hokejových přenosů nečeká výrazný zážitek, což bych skutečně nekladl za vinu pouze hráčské úrovni jednotlivých mančaftů. Ani realizačně se dokument nevyznačuje nešetrnou invencí a místy evokuje cestopisnou reportáž. A přece, přese všechno skeptické a vyřčené Letní hokej nečekaně imponuje, ba nutí k zamyšlení.
Mladá jiskra v mezikulturním dialogu
Sleduje totiž cesty hokejistů ve věku ještě dětí a sotva dospívajících, což kulturní výměně dodává vítanou jiskru. Kamera houževnatě a velmi racionálně míří za jakýmikoli náznaky rozhovorů, jež mezi sebou vedou čeští a maročtí vrstevníci. Záhy seznáme, že kluci na obou stranách jednají povědomě: pozorují tamní zvyky, komentují rozdíly, snaží se porozumět, občas obhajovat vlastní pozici. Dokonce i povídání v mnohém kopíruje známé vzorce, takže z jedné strany slyšíme hocha, který opatrně zkouší tančit mezi společensky preferovaným výrazivem, z té druhé pak kamaráda, obtížně maskujícího rostoucí averzi vůči tomu, jak argumentuje marocký hokejista. A mezi nimi samozřejmě stojí či posedávají pozorně naslouchající. Jak se zdá, kluci formulují myšlenky a otázky kolem islámu, ofsajdu či svíčkové vesměs bezprostředně, místy až sympaticky neotesaně. Jejich zvědavost i vrtění hlavou ještě naštěstí postrádá vyhrocenější projevy, kterými se (nejen u nás) naplnil mediální prostor i sociální sítě po roce 2015: míním, jak nenávistné komentáře, tak neméně neblahé rétorické pokrytectví. Přestože některé děti mají pochopitelně sklony k témuž, zdají se zatím o něco méně zatížené vším tím kolotáním, jemuž bývají vystaveni dospělí. Což dokumentu nebrání, aby zaznamenal i projevy toho, co si Češi i Maročani říkají pouze mezi sebou a do univerzální angličtiny ke druhé straně nepřevádí. Tyto momenty jsou tím silnější.
Dětské hlasy a jejich perspektiva mají mocný účinek. Rázem v dokumentu působí dospělé promluvy i celé závěrečné mezititulky bezmála zastřeně, budí dojem něčeho záměrně nedořečeného. Poněkud nevděčnou roli dostává v tomto směru Martin Hosták, soudě dle dokumentu schopný trenér i organizátor, jehož komentátorská průprava však jenom zdůrazňuje kontrast mezi příjemně neomaleným tázáním dětí a rétoricky suverénní opatrností dospělého. Nechci být vůbec osobní, neb uvedené může postihnout každého, kdo již zmutoval; lhostejno, zda uděluje taktické pokyny, předčítá mnohomluvné recenze nebo každodenně prochází určitým uniformním pracovním prostředím. Letní hokej při vší své nenápadnosti zaujal právě proto, že poukázal na tuto vrstvu problému při komunikaci o tématech, jež budí vášně.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
