Letmý průnik do hlubin NoDu ponorem do dějin státu Gebauer
Známý český sochař představuje v malé retrospektivě jedno ze svých životních tvůrčích témat – téma plavkyň a plavání. Výstava se přiřadí ke stávající instalaci Vznášení nad křižovatkou Dlouhé a Rybné a k výstavě kreseb Modré plavkyně na Petynce v Café NoD.
Sochař Kurt Gebauer zavěsil vloni v říjnu při akci Be Twenty One v Roxy/Nod nad křižovatku ulic Dlouhé a Rybné na Starém Městě dvě vznášející se svítící postavy. V prosinci k nim přidal v kavárně NoDu deset pastelů z kresebného cyklu „Modré plavkyně z Petynky“. V úterý večer dovršil svůj postupně rozvíjený projekt otevřením výstavy „Letmý průnik do hlubin NoDu ponorem do dějin státu Gebauer“, který sám založil v roce 1973. Ze svého depozitáře vytáhl kresby, sochy a dokumentační fotografie z akcí týkajících se jeho stále znovu a znovu rozvíjeného tématu – plavkyň a plavání.
Inspirace z Podolí
První plavkyně Kurta Gebauera byly kresby a inspirace přišla z bazénu: „Na základě vizuálních zážitků z plavání v Podolí. Naučil jsem se koukat pod vodou, nejdřív rozmazaně. S podvodními brýlemi je obraz je jasný. Dost jsem si vymýšlel, bez takových brýlí je obraz spíš jako sen.“
Plavkyně jsou jeho oblíbeným tématem, kolik kreseb za dobu více než 45 let vytvořil, ale není schopný přesně určit: „Svého času jsme malé kresby skenovaly. Když jsme došli k třem tisícům, tak už jsme se na to vybodli. Je jich mnoho. Jsou tam také kresby z koupaliště, z pláží, nudistických třeba.“
První pokusy o plastické, trojrozměrné řešení tématu přišlo během druhé poloviny 60. let, to Kurt Gebauer modeloval na škole sošky. „Potom mě napadlo, že by bylo dobré, kdyby se figury vznášely jako ve vodě. Zároveň na tvrdé materiály ani nebyly peníze, tak jsem je začal vycpávat, potom jsem je zpevňoval pryskyřicemi.“
Vycpal vlastní ženu. Z politických důvodů.
Jednoho dne také vycpal sochu své ženy Libuše: „Tahle vycpanina vznikla v roce 1973 v Nižboru. Byla to moje reakce na pomníky, kdy na začátku normalizace frčeli Lenini a Gotwaldové a dělali to naprosto podřadní sochařové. Libuše byl pomník neznámé osoby – mé ženy, z materiálů, které nejsou sochařské, a ještě neexistoval umělecký záměr. Krejčovským metrem jsme ji změřili a přesně okopírovali. Tahle vycpanina byla provokací k umění i politice.“
Figury plavkyň Kurta Gebauera nepřestávají fascinovat: „Je to pěkné téma, chodím stále plavat, je to dobré na tělo i na duši. Při plavání bych se jinak nudil, tak pozoruju, jaké kompozice vytvářejí dámy ve vodě. Je to dobrý trénink na hlavu, musím si to zapamatovat, nakreslit, a když se z toho potom třeba dělá socha, je to další práce na budku, na hlavu.“
Výstavu „Modré plavkyně z Petynky“ v kavárně NoDu i právě otevřenou výstavu „Letmý průnik do hlubin NoDu ponořením do dějin státu Gebauer“ v Galerii NoD, si můžete prohlédnout do konce ledna.
