L'Attirail: La route intérieure

Nová životní zkušenost ho přivedla k myšlence založit skupinu, jejíž hudba by mohla posloužit jako ilustrace cesty do dalekých krajů, a nástroje by pro hudebníky měly stejnou důležitost jako dopravní prostředky. Této filozofii zůstala sestava věrná i po dvaceti letech existence, i když s jistým posunem: své poslední album hudebníci nazvali La route intérieure, Vnitřní cesta. Na jeho obalu vidíme detailní ilustraci moderního obytného přívěsu, a názvy skladeb působí jako epizody z nějaké divoké road movie.

Skupina L'Attirail |foto: Oficiální web skupiny L’Attirail

Členové skupiny si vytvořili vlastní hudební vesmír, jehož centrem je sice Paříž, ale v jejích předměstských čtvrtích začíná Balkán, Střední Asie, anebo Divoký západ a Mexiko. K cestě do daleké ciziny tak stačí ojeté auto, což dokumentuje vnitřní obal alba. Najdeme na něm fotografie kdysi velmi úspěšného vozu Zastava, vyráběného v Jugoslávii. Kuriózní ovšem je, že obrázky automobilu doprovází popis v češtině, převzatý zřejmě z nějakého dobového časopisu. L'Attirail hraje ve čtyřčlenné sestavě, k níž se při natáčení připojili studioví hosté.

V dnešní Mozaice uslyšíte například skladby: Le rossignol albanais, Dusty Lullaby, Baba zastava, Alliksaar gare.