Láska v hrobě: Kdo je tady hyena?

Jan a Jana žijí v hrobce a její bezprostřední blízkosti a živí se zcela podle příležitosti. Na začátku natáčení oba mluví o tom, že si obstarají doklady a zlepší svůj život, ale úměrně s tím, jak se ve skutečnosti jejich situace zhoršuje, pokračují na cestě k sebedestrukci.Film s nepříliš vábnou obrazovou stránkou sleduje velmi soustředěně osudy jedné dvojice a nutí nás konfrontovat se s názory velmi plasticky působících „hrdinů“. Může připomínat rozsáhlou reportáž, ale postupně z ní vyvstává prokreslený portrét, natočený v průběhu dlouhého období. Lehce kuriózní téma (bydliště na hřbitově i přímo ve hrobce) ustupuje portrétu lidského osudu pod vlivem okolností, ale i vlastní vůle nestát se článkem konformní společnosti.

„Původně jsem chtěl porovnat život bezdomovců se životem lidí z nedalekých domů,“ říká režisér. Později se ale začal soustředit na soužití Jany a Jana. „Natáčeli jsme pět let a museli jsme vybírat asi z 90 hodin materiálu.“

Z filmu Davida Vondráčka Láska v hrobě |foto: Asociace českých filmových klubů

Film získal Zlatého ledňáčka ve Finále Plzeň 2012 a zvítězil v kategorii nejlepší zahraniční dokument na Mezinárodním festivalu nezávislého filmu v Římě (RIFF 2012). V české distribuci (uveden byl na sklonku roku 2012) ale spíše zapadl. Na Cenách české filmové kritiky byl posléze oceněn jako nejlepší dokumentární snímek roku 2012.

Poslechněte si záznam Čajovny z 31. ledna s režisérem filmu Davidem Vondráčkem a streetworkerem Alešem Strnadem z o. s. Naděje o bezdomovectví, životě na okraji společnosti jako volbě i následku životních peripetií. Kde je končí vina jedince a začíná vina (zodpovědnost) společnosti? Proč na takové téma točit film? A kdo je tady hyena? Bezdomovec v hrobce, společnost, nebo filmař a divák? Pokud nikdo, tak jak to, že je bezdomovectví stálou součástí moderních lidských společností?

Plakáty filmu Láska v hrobě |foto: Asociace českých filmových klubů

Hosté:

David Vondráček (*1963) je publicista, scenárista a režisér. Začal jako novinář a scenárista, nejvíc pracoval pro publicistické pořady ČST. Vybíral si často politická a sociologická témata. K nim se vrací jako scenárista a režisér. První větší režijní příležitosti dostal v cyklech společnosti FEBIO. V roce 2010 natočil dva dokumentární filmy pro ČT, a to Sbohem český koutku a dokument o vraždění německých civilistů po ukončení války v Čechách Zabíjení po česku.

Aleš Strnad je v o. s. Naděje vedoucím streetworkerského terénního programu. Cílem jeho programu je vyhledat a kontaktovat bezdomovce a lidi ohrožené sociálním vyloučením s tím, že jeho cíle je, „aby klienti: poznali rizika spojená se životem na ulici, nalezli svou hodnotu a smysl života, nalezli a obnovili své schopnosti a možnosti, nalezli nové možnosti řešení své situace, zlepšili své fyzické a psychické zdraví, opustili současný styl a způsob života, nalezli nové sociální prostředí.“

David Vondráček v diskusi na premiéře filmu láska v hrobě |foto: Asociace českých filmových klubů