Láska není hra, ale strašně těžká práce, říká nad novelou Hry bez hranic Michal Kašpárek
Publicista Michal Kašpárek napsal provokativní sondu do života internetové generace Y. Hrdinou novely Hry bez hranic je mladý programátor, který se shodou okolností dostane do uprchlického tábora a svou zkušenost zužitkuje k vytvoření nového startupu.
„Postava mé knížky nejsem já. Ale namodeloval jsem ji tak, že bych to možná já byl, kdybych v životě nepotkal určité lidi,“ říká o hlavním hrdinovi svého prozaického debutu komentátor a šéfredaktor webu časopisu Finmag Michal Kašpárek. Knížka je zasazena do současných globálních událostí a reflektuje životní náhled takzvané generace Y. Autor se přesto nepovažuje za mluvčího jedné generace: „Všechna témata, kterým se kniha věnuje, představují univerzální motivy, které procházejí celou společností a nejsou vázány pouze na lidi mého věku a mého prostředí.“
Střet idealismu a pragmatismu
Hrdina Filip, vývojář počítačových her, se snaží žít podle principu 20/80, který zformuloval italský sociolog a ekonom Vilfredo Pareto. S 20 % úsilím jde podle něj dosáhnout 80 % zamýšlených výsledků. „Společensko-ekonomické podmínky současnosti jsou takové, že nutí člověka k tomu, chovat se v životě efektivně, a je otázka, jestli je to dobře nebo špatně. Asi jak kdy,“ komentuje tento postoj Michal Kašpárek.
Dilema mezi idealismem a pragmatismem, které je leitmotivem celé knihy, si autor podle svých slov samotným psaním nevyřešil. „Přirozeným procesem stárnutí a nabírání zkušeností se člověk nakonec přiklání více k pragmatismu a opouští ideály mládí.“ Vypravěče Kašpárkovy knihy zdánlivě jen tak něco nerozhází. Daly by se Hry bez hranic číst jako návod, jak uspět v dnešní digitalizované společnosti? „Pokud ano, tak jako návod na to, jak hrát podle určitých pravidel – tvářit se, že to, co děláte, myslíte vážně a chcete být inspirativní – a zároveň si od toho uvnitř udržovat cynický odstup,“ odpovídá autor, pro nějž bylo největší výzvou trefit takový styl, aby čtenář pochopil přítomnou ironii.
Chytré čtení pro chytré čtenáře
„Na knihách mě baví to, že si v nich můžete dovolit intertextuální vtipy,“ poznamenává ke skrytému odkazu k Michelu Houellebecqovi ve své novele autor, jenž rád čte mimo jiné postmoderní anti-romány newyorského spisovatele Davida Marksona, které jako by byly složené ze střípků jiných knih.
Měl jsem celou dobu pocit, že píšu vážný a krutý příběh. Nečekal jsem, že se spousta čtenářů bude při čtení smát.
Kašpárek se mimo jiné věnuje problematice počítačových her. Sám svůj vztah k nim označuje za nezdravý až feťácký. „Místo abych si četl nebo dělal něco ušlechtile tvůrčího, skládal symfonii nebo psal druhou knihu, hraju staré, překonané hry z 90. let,“ přiznává s nadsázkou autor. Samotné hry se však podle něj staly už dávno součástí umění a kultury: „Očividně jsou dnes prostředkem sebevyjádření a sdělování vyšších ideálů než jsou hesla ‚Zabijte co nejvíc emzáků‘.“
A co si Michal Kašpárek myslí o Tinderu? A kdy ho používá? Poslechněte si celé ArtCafé, kde hrála hudba podle výběru Václava Havelky.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Karel Poláček: Hostinec U kamenného stolu. Tragikomické příhody z jednoho lázeňského městečka
-
Margaret Atwoodová: Příběh služebnice. Románová dystopie, ze které mrazí
-
Ludvík Vaculík: Stará postel. Fascinující intimní próza připomíná 100 let od narození autora
-
Tracy Letts: Zabiják Joe. Kultovní klasika americké coolness dramatiky a úspěšný film
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.