Laila Tov

(…) Písně Puttnerové mají charakter volně plovoucích zvukových fragmentů. Jsou vrstevnaté, magické, ale i sebevědomé a povznášející. Nesou v sobě naději, která je vykoupena palčivým poznáním. Zdá se, že někdy je výsledná podoba písní spíše dílem intuice, než racionálního záměru. Tento pocit umocňuje absence obvyklé písňové formy, která bývá členěna na souvislé sloky a refrény. Možná proto je Laila Tov album na první poslech méně srozumitelné, konvenční a posluchačsky vstřícné. Písně Puttnerové jsou prostě jiné. Jejich cílem však není šokovat, ale sdílet životní pocit. Ten, ačkoli vychází z hluboké spirituality, nemůže být celistvý, pokud by se vyhýbal prostředkům a možnostem přítomnosti. Proto zní písně Puttnerové současně jako novátorské i transcendentní sondy. Snad díky tomu je nahrávka Laila Tov i přes archetypální slovesnost pomyslným klíčem k chápání současného světa, tak jak ho vnímá, cítí a prožívá Marie Puttnerová. (…)