Ladislav Klíma: Vlastní životopis. Mezi hnusem světa a ideálem věčnosti
Ladislav Klíma (1878–1928), jeden z nejvýznamnějších českých filosofů, slovy Jana Patočky „náš první, předčasný myslitel absurdity“, sepsal text s názvem Vlastní životopis v únoru 1924. Původně byl patrně zamýšlen jako příspěvek do Sborníku vlastních životopisů žijících českých myslitelů, který tehdy připravoval profesor sociologie na Masarykově univerzitě v Brně Inocenc Arnošt Bláha. Poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.
Přípis, který Klíma od Bláhy obdržel v lednu 1924, dal nesporně popud k poznámkám věcným a chronologickým, které byly publikovány v přílohách. Že nejde o pouhý text příležitostný, o tom svědčí deník Miloše Srba, kde se dočteme v záznamu z 12. června 1921:
Klíma mi říkal, že sám zamýšlí napsat stručně svůj životopis, aby pro případ, že by se po jeho smrti o něm mluvilo, byl zde autentický doklad o jeho životě. Rukopis tohoto životopisu že by uložil u mne se závazkem, že ho dám uveřejniti po jeho smrti, bude-li se o osobu Klímovu jeviti zájem; kladl důraz, aby v tom případě byl uveřejněn beze všech změn. Slíbil jsem.
Definitivní verze autobiografie pro Sborník, jejíž čistopis je datován 28. 4. 1924, vyšla nakonec za Klímova života s titulem Moje filosofická zpověď na pokračování v sociálnědemokratickém deníku Nová svoboda (květen–červen 1925) a knižně pak pod názvem Moje filosofická konfese v knize Vteřina a Věčnost (1927).
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Mistrovské drama s Tatianou Dykovou v hlavní roli
-
Paolo Sorrentino: Tony Pagoda a jeho přátelé. Poezie, vulgarita i něha v příbězích plných nostalgie
-
Michel Houellebecq: Podvolení. Francie blízké budoucnosti a příběh o hledání víry, lásky a hranic
-
Naše, Sladká, Klepy a další povídky Barbory Hrínové
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
