Ladislav Fuks: Povánoční povídka. Idylická vzpomínka venkovského hrobníka na dětství

Nahrávka Povánoční povídky vznikla v rozhlase v roce 1976. V režii Hany Kofránkové ji tehdy četl sám autor. Knižně vyšla až mnohem později, v roce 1991 v souboru Cesta do zaslíbené země a jiné povídky, kde je zařazena pod novým názvem Vavřínek (jak říkali vypravěči příběhu v dětství) a připojena datace dokončení 1982. 

Ladislav Fuks patří mezi nejvýraznější prozaiky v české literatuře 2. poloviny 20. století. Vnesl do ní téma existenciálního strachu, zobrazil přitažlivost smrti a zmaru v těsné blízkosti lásky a naděje. Jeho dílo se tak stalo uměleckým vyústěním poznatků hlubinné psychologie v české literatuře.

Narodil se 24. září 1923 v Praze v rodině policejního důstojníka. Po válce vystudoval na FF UK filozofii, psychologii, pedagogiku a dějiny umění. Podnětná pro Fukse byla práce ve Státní památkové správě – tyto zkušenosti zužitkoval ve svém seriále o hradech a zámcích v časopise Za krásami domova. Napsal také monografii o zámku Kynžvart, jehož byl několik let kastelánem, a tato odborná práce už nese známky budoucího Fuksova románového díla. Zvláštní přitažlivost má pro spisovatele zámecký kabinet kuriozit, muzeum, jehož byl prvním správcem chebský kat, a jiné bizarnosti, z nichž většinu už dnes na zámku Kynžvart nenajdeme.

Jeho nejslavnější díla Spalovač mrtvol, Pan Theodor Mundstock, Vévodkyně a kuchařka a další romány a novely byly zpracovány pro film, televizi, divadlo i rozhlas.