Karel Schulz: Legendy a invokace. Ze životů českých svatých patronů

V roce 1934 poslal spisovatel Karel Schulz malířce Marii Florianové (později provdané Stritzkové) do Staré Říše rukopis Pěti legend jako poděkování za její dva obrazy. „Není pro nás dnes nic potřebnějšího," vysvětluje jí v dopise, proč si vybral výhradně legendy o mučednících. „V obludné době touhy po „obecné radosti“ a v těch časech, kdy se děje cosi nepochopitelného, že totiž každý chce být šťasten, myslím na Mučedníky jako na jedinou cestu Návratu, neboť vpřed o krůček se může již jen na Poslední soud.“

Spisovatel Karel Schulz byl ve dvacátých letech 20. století členem Devětsilu a v dobovém avantgardním duchu se nesla i jeho literární díla z této doby. Po konverzi ke katolicismu a delší odmlce způsobené zejména tvůrčím vyčerpáním z nenáviděné novinářské práce, se jeho dílo ale začalo ubírat zcela novým směrem.

Jeho vrcholem je román Kámen a bolest, dodnes Schulzovo nejznámější dílo, patří sem ale i celá řada menších hagiografických textů, invokace, chvály nebo povídky a novely. A patří sem i Pět legend, které poprvé knižně vyšly v 80. letech v souboru Legendy a invokace v exilovém nakladatelství Rozmluvy. 

Schulzův soubor legend o životech svatých se opírá o původní prameny. Přesto se autor v dopise Marii Florianové brání označení za hagiografa: „...tato vznešená věda, jediná nemyslitelná bez Umění, zanikla přesně před 800 léty a křísiti ji ve století Buržoů je úkol nadlidský. Ale snad aspoň slovo z mých večerních modliteb padlo na tyto legendy, které jsem chtěl učiniti krásnými.“