KutiMangoes: Afrobeat z Kodaně

15. prosinec 2015

"Nechceme dělat kopii afrobeatu. Vyrostli jsme v Dánsku a tato skutečnost se v naší tvorbě pochopitelně odráží," říkají členové kapely KutiMangoes, která svůj styl označuje jako afrobeat-soul-jazz.

Skupina vznikla v roce 2012 a v loňském roce natočila svůj debut Afro-Fire, který vyšel u legendárního německého mini labelu Tramp Records. A jak už je u tohoto vydavatelství zvykem, album nevyšlo jen na CD a digitálně, ale také na vinylu. Nahrávka získala v Dánsku ocenění jako nejlepší album roku v kategorii world music. Kapela však sází především na koncertní produkce, intenzívně vystupuje a sklízí úspěchy po celé Evropě, západní Africe a Blízkém i Dálném Východě. Sympatické je, že kromě velkých koncertních pódií členové rádi hrají i v malých bytech, šicích dílnách nebo na ulici.



Sexteto tvoří etablovaná jména dánské hudební scény: saxofonista Michael Blicher, trombonista a kytarista Gustav Rasmussen, saxofonista Aske Drasbæk, klávesista Johannes Buhl Andresen, bubeník Morten Ærø a perkusista Casper Mikkelsen. Mezi své hlavní hudební inspirátory řadí dvě osobnosti, které spojuje hudební vizionářství a celoživotní angažovanost v oblasti lidských práv: jsou to nigerijský zpěvák a otec afrobeatu Féla Kuti a legendární jazzový kontrabasista a skladatel Charles Mingus, jehož skladbu Moanin` zařadili KutiMangoes do svého repertoáru. Většina skladeb jinak pochází od ústřední dvojice Michaela Blichera a Gustava Rasmussena, kteří o své tvorbě říkají: „Soustředíme se více na energii než na to, zda hrajeme správné noty. Chtěli jsme vytvořit temnější hlubší zvuk, odlišný od toho, co nás inspirovalo.“ Na jejich albu se objevila řada hostů – například senegalská zpěvačka a hráčka na balafon Salimata Diabaté a také zpěvák Patrick Kabré z Burkiny Faso.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.