SERIÁL

Křesťanská víra a pozitivní psychologie ho provázely celým životem. Osudy Jara Křivohlavého

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jaro Křivohlavý
0:00
/
0:00

Tatínek chtěl svého syna pojmenovat „Borek“, ovšem jméno nebylo v kalendáři a na matrice řekli, že jméno si musí vybrat z kalendáře. Tehdy bylo 21. března a na dané stránce stálo „Jaro“. Pětidílné vzpomínky významného českého psychologa a spisovatele, profesora Jara Křivohlavého si poslechněte on-line. 

Jaro Křivohlavý (1925–2014) se narodil v Třebenicích. Už jako student se spolu s dalšími dostal do Terezína. Koncentrační tábor přežil. Tento hrůzný zážitek ale neměl být posledním. Později, za komunistického režimu, byl donucen tři roky pracovat v kladenských dolech.

Na FF UK vystudoval obor psychologie – filozofie a získal doktorát filozofie. V roce 1966 se stal kandidátem věd a později mu byla udělena docentura. Nakonec po habilitaci na Masarykově univerzitě v Brně (v roce 1996) obdržel hodnost univerzitního profesora psychologie. Prvních 15 let pracoval ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce v Praze. Následující léta byl zaměstnán v Institutu pro další vzdělávání lékařů v Praze. V průběhu těchto let učil a publikoval nejen u nás, ale i v zahraničí.

Říkal o sobě, že v 17 letech se zamiloval do dvou věcí. Do křesťanské víry a do psychologie. Obojí mu zůstalo do konce života a obojí bylo z jeho vystupování velmi dobře cítit. Ačkoli byl odborník, mluvil velmi jednoduše a poutavě o smysluplnosti existence, moudrosti, odpouštění, vděčnosti, lásce, o nadhledu... 

Nejlepší je vylézt na kopec a dívat se dolů – jsou tam domy a malí lidé, kteří si myslí, že jsou velcí.

Na přednáškách, v publikacích i v rozhlasovém vyprávění podával osobní svědectví o tom, jak se lze prát se životem, jak zvládat každodenní – a i ty větší – starosti, jak co nejkrásněji a nejspokojeněji žít s partnery a ve své rodině. „Jsem rád, že mi bylo dáno dožít se takové radosti, že se zabývám pozitivními záležitostmi, jako jsou psychologie moudrosti, vděčnosti, odpouštění, naděje. Psychologové se totiž často zabývají záležitostmi depresivními, nemocemi, konflikty mezi lidmi, zvládáním stresu, zlosti... Doposud byli voláni tam, kde hořelo, aby hasili. A já jsem rád, že se teď zaměřujeme na věci perspektivní, tj. pozitivní psychologie.“

Připravila: Jana Špačková
Technická spolupráce: Miloš Kot
Natočeno v roce 2006.

Spustit audio
autor: Jana Špačková