Králova řeč

Na Králově řeči se dá dobře ilustrovat vliv filmových cen na strategii distributorů. Kladné ohlasy filmové kritiky velkou pozornost diváků nezajistí, ale u Oscarů je situace trochu jiná. Červený koberec a vysoká koncentrace celebrit přitáhne pozornost i publika, ke kterému by se informace o existenci mediálně méně protěžovaných filmů nemusela dostat vůbec. A železo se musí kout, dokud je žhavé – Colin Firth s Oscarem v ruce bude brzo z titulních stran vytlačen novými zprávami, zřejmě proto distributor nasadil Královu řeč do kin o pár dní dříve před avizovanou premiérou. Ještě zajímavější osud má třeba film Pouta. Přes pozitivní reakce kritiky se v kinech moc neohřál a až po úspěchu na prvním ročníku Cen české filmové kritiky a již zavedeném Českém lvu se dočkal obnovené premiéry. Snad se oba snímky dočkají i patřičného zájmu diváků.

Ale zpět ke Králově řeči. Po úvodních titulcích se spolu s hlavní postavou filmu, princem Albertem (Colin Firth), ocitáme před proslovem na Imperiální výstavě ve Wembley (r. 1925). Z mluvčího je cítit nervozita, ale i jisté odhodlání ve smyslu „tentokrát to zvládnu“, oporou je mu manželka Alžběta (Helena Bonham Carterová). Zapnutý mikrofon, ticho plné očekávání, nervozita mluvčího stoupá. Ani tentokrát se však publikum nedočká sebevědomého projevu a řečník se opět marně snaží zvítězit nad svým koktáním. Následují rozpačité pohledy, stud, trapné ticho. Ani po mnoha logopedických cvičeních se princ Albert nedokázal vypořádat se svým handicapem. Jistou naději skýtá návštěva u svérázného řečového terapeuta Lionela Logua (Geoffrey Rush). Zprvu komplikovaný vztah dvou výrazných osobností se postupně dostává do roviny přátelské. Lionel Logue nakonec doprovází prince Alberta i během korunovace a posléze při projevu, který se stal významným milníkem v dějinách Velké Británie, potažmo světové historie.

Z filmu Králova řeč (Colin Firth)|foto: Bontonfilm

Asi netřeba dodávat, že Králova řeč líčí skutečné události před vypuknutím druhé světové války. V médiích se samozřejmě již objevují reakce historiků, kteří konfrontují skutečnosti z filmového plátna s historickými reáliemi. I zde filmařský tým získává spíše kladné ohlasy. Přes různé výhrady, pokud jde o určité výroky té či oné postavy a její historické role, zůstává hlavní „výtkou“ intenzita přátelství mezi budoucím králem Anglie a jeho řečovým terapeutem, které ve skutečnosti nemohlo nabýt takové blízkosti. Poddaný by si např. nemohl dovolit oslovovat člena královské rodiny familiérně. Ale aby se z filmu nestala suchopárná kapitola z učebnice dějepisu, bylo na některých místech potřeba lehce popustit uzdu fantazie. Ovšem k nějakým zásadním manipulacím s historií ve scénáři nedošlo.

Vhled do světa protokolárně sešněrované aristokracie, kde se nesluší projevovat emoce ani u smrtelné postele vlastního otce, odhaluje zákulisní mašinérie, ale i intimní vazby a prožitky postav. Bezchybné režijní vedení a plynulá dějová linka nezapře tradiční filmařské postupy a mistrnou řemeslnou práci. U mnohých jiných snímků bychom mohli konzervativní styl považovat za hodný výtky, zde je zcela na místě. Bravurně konstruovaný scénář je protkán vynikajícími dialogy, kde jemnou ironii střídá sarkasmus i jadrnější slova. Vše je přesně na svém místě a dokonale načasováno. Souvztažnost velkých dějin a jednoho lidského osudu (byť modré krve) snad doposud nedosáhla na filmovém plátně podobně precizního ztvárnění.

Z filmu Králova řeč (Helena Bonham Carterová)|foto: Bontonfilm

Obrovskou zásluhu na výsledné podobě má bezesporu herecké obsazení. Vyzrálé osobnosti s bohatými zkušenostmi z divadla i filmového plátna najdeme v Králově řeči jak v rolích hlavních, tak vedlejších. Největší prostor pochopitelně dostává dvojice Colin Firth a Geoffrey Rush. Kdyby sousloví „herecký koncert“ nebylo jedním z nejotřepanějších klišé a mělo svou původní váhu, bylo by v tomto případě tím nejvhodnějším. Sledovat interakce obou postav, širokou škálu výrazových prostředků je zážitek sám o sobě. Ke slovu se dostává lehkost, přirozenost, až hravost obou aktérů. O to více zamrzí, že oscarovou nominaci neproměnil i Geoffrey Rush, který postavě australského logopeda vdechnul tak neodolatelné kouzlo, že se rozhodně nedá hovořit o vedlejší roli. Snad tedy příště...

Z filmu Králova řeč (Geoffrey Rush, Jennifer Ehleová, Colin Firth) |foto: Bontonfilm

Hnidopich by na Králově řeči jistě našel jistá zaškobrtnutí. Už poněkud únavné je třeba užití 2. věty Beethovenovy Sedmé symfonie během závěrečného významného projevu – po této už notně opotřebované berličce sahá snad každý druhý filmař, když potřebuje situaci dodat na dramatičnosti. Jako kdyby situace, která předznamenává vstup do válečné vřavy, nebyla dostatečně závažná a jako by nebylo jiných skladatelů. Ale malé výhrady lze s přehledem prominout a film si zamilovat, stejně jako si poddaní oblíbili svého koktavého krále.

Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD, Bontonfilm, český trailer

Králova řeč (The King's Speech) historický/drama, Velká Británie/Austrálie/USA, 2010, 118 min

Režie: Tom Hooper, kamera: Danny Cohen, scénář: David Seidler, hudba: Alexandre Desplat

Hrají: Colin Firth, Geoffrey Rush, Helena Bonham Carterová, Guy Pearce, Jennifer Ehleová, Derek Jacobi, Michael Gambon, Timothy Spall, Anthony Andrews