Kořaleční mor v českých zemích a zvláště v Ostravě

„Jak zmámený, jak zpitý jdu chabě ulicemi; / v mé smysly vše a v city hluk ulic těžce kles / a mých kroků sledy jak šakal lupu chtivý strach / upíná se bledý a úzkost zlá a děs.“ V dekadentní básni Ostrava, z pera zapomenutého ostravského poety Čeňka Ostravického z roku 1902, je pocit opilosti jen personifikací zmaru, který autor vnímal v ulicích černého města.

Páteční večer v lehké rozhlasové ebrietě společně prožijeme 11. května od 20 hodin.

V tehdejší Ostravě však nebyl problém potkat skutečně zpité občany. „Vlny moderních hříchův s ledovou chladností přijímají v náruč svou vždy nové oběti, jež opět propouštějí na povrch společenského života v podobě příšerných přízraků, při nichž veřejnost se otřásá,“ popsal s filozofujícím zaujetím na počátku roku 1901 podstatu kořalečního moru v Ostravě týdeník Ostravsko-Přívozské noviny. Na alkoholem souženou Ostravu, průmyslovou metropoli monarchie, už se nemohla dívat ani Vídeň. V únoru roku 1901 byl na sever vyslán vídeňský lékař Wlassak, aby sepsal důkladnou zprávu právě o kořalečním moru. Jeden výtisk jeho zprávy je podnes uložen v Archivu města Ostravy.

Podle Wlassakovy zprávy se v Ostravě pilo skutečně v masovém měřítku. Jak uvádí, před noční šichtou kráčelo do výčepů až 25 procent havířů, ale po odfárané noční směně se setkalo nad kořalkou dokonce 50 procent horníků. A v den výplat šli do výčepu prakticky všichni. „Postavíme-li se do blízkosti šachty v den výplat, uvidíme toto: v celých zástupech ubírají se horníci se svými mzdami do okolních výčepů. Často vidíme, jak se do velké sklenky piva vlévají jedna až dvě sklenky rumu. Jak obvyklé to je, vyplývá z toho, že tento smíchaný nápoj má vlastní jméno - pivo se špekem,“ popisoval nemilosrdně Ostravu vídeňský lékař.

Nadmíru se ale nepilo jen v Ostravě. O alkoholismu v Čechách se dokonce často jednalo i na schůzích zemského výboru Království českého a vznikla speciální zpráva s názvem: O rozšíření moru kořalečního v Království českém. Podle ní do tisícovky Čechů patřili čtyři notoričtí alkoholici. Pivo z 673 českých pivovarů bylo denním chlebem prakticky každého obyvatele království a na jednu osobu připadalo 280 půllitrů za rok. S alkoholismem proto bojoval i samotný císař: „Péče o mravní i fyzický rozvoj nynějšího i příštího pokolení ukládá správě státní povinnost, aby nutnými opatřeními omezila opilství všude tam, kde toho jest potřeba,“ prohlásil monarcha.

Období zhruba před sto lety však bylo jen první fází kořalečního moru v českých zemích. Ta druhá přichází za socialismu a tu třetí prožíváme dnes. Tak třeba toto je interní zpráva o budovatelích ostravských oceláren Nová huť z roku 1952: „V den výplat - v pátek - zastihoval pravidelně velitel stanice SNB v Kunčicích brigádníky z Nové huti ve stavu, kdy leží ve spánku v hostincích úplně němí, neschopní chůze.“

A rok 2012? Ten by mohla dokumentovat běžná policejní zpráva z Ostravy, událost se přihodila 17. března letošního roku: „Policisté zajistili sedmačtyřicetiletého muže z Ostravy v silně podnapilém stavu, který ležel v kolejišti Českých drah, nebyl schopen chůze a svým stavem budil veřejné pohoršení.“