Konečně monografie o Vladimíru Holanovi

Je vlastně s podivem, že se první průvodce po díle básníka, který výrazně ovlivnil několik generací našich umělců (nejen slovesných) a byl vážným pretendentem na Nobelovu cenu, objevil až letos. (Od dokončení velkého edičního činu Vladimíra Justla - Sebraných spisů Vladimíra Holana - uplynulo již sedmnáct let!) Tímto průvodcem jsou Holanovské nápovědy literárního vědce a kritika Jiřího Opelíka. Impuls k napsání dvousetstránkové knížky dal jejímu autorovi profesor heidelberské slavistiky Urs Heftrich, který ho požádal, aby pro chystané vydání celého Holana v německých překladech napsal obsáhlejší úvod. Z německého projektu nakonec sešlo, úvod však byl na světě a jeho vydání se ujalo nakladatelství Thyrsus.

S ohledem na cizího čtenáře dal Opelík svému výkladu čtivý, esejistický ráz, oproštěný od odborného aparátu a soustředěný více na básníkovy texty než na jeho život. To ale neznamená, že by interpret podlehl manýře strukturalistů, odpojil dílo od jeho tvůrce a zkoumal je jako "samosvojný" estetický jev. Naopak. Protože se snažil dostat až ke zdrojům autorovy tvorby, zvolil při jejím zkoumání chronologické hledisko, a tak ji mohl konfrontovat s Holanovým osudem i naší novodobou historií. Díky tomu ukazuje, jak citlivě tento metafyzický básník reagoval na události a atmosféru doby, rozjasňuje smysl a význam i těch nejtemnějších či nejtajemnějších jeho básní (například zaumného Jazyka kamene) a podává peripetie jeho tvorby jako dramatické střetávání revoltujícího ducha s dějinnou realitou. Zároveň si však od básníkových emfatických reakcí na konflikty naší historie zachovává odstup a postihuje - jako například u jeho panslavismu, kolektivního odsudku Němců či inklinaci ke komunismu - okolnosti jejich geneze; tím je zvláště pro dnešní mladší generaci činí pochopitelnějšími. Posuzuje také proměnlivost přijímání Holanova díla kritikou a dokáže ji usvědčit i z předpojatosti (Václav Černý) či záměrné manipulace, když například pozdní Holanovy sbírky jsou oficiální literární scénou osmdesátých let považovány za projev úbytku básníkovy tvůrčí potence. Opelík naopak právě nad básněmi těchto sbírek vynáší soud, který lze vztáhnout takřka na celé Holanovo dílo: za jejich zdroj považuje vezdejší svět a za její cíl "překonat a rozšířit hranice skutečnosti. Báseň se tak stává prostředkem uvidět dosud neviditelné, uslyšet dosud neslyšené, nahmatat dosud nehmatné, objevit netušené limity i přesahy lidské existence."

Vladimír Holan s Františkem Halasem v roce 1935|foto: users.ox.ac.uk

Škoda, že Opelíkovy Holanovské nápovědy mohl Thyrsus vydat jen ve velmi omezeném nákladu, rozhodně lze ale přivítat, že k obnovení činnosti tohoto malého nakladatelství (původně zaměřeného na autory z přelomu 19. a 20. století) přiměl Gabrielu M. Zemanovou (redaktorku knihy) a Aleše Zacha - pracovníky Ústavu pro českou literaturu AV ČR, kteří se za hlavičkou Thyrsu skrývají - právě tento záslužný opus jejich kolegy.