Knihovnice Dagmar Helšusová: Pokud dítě nezaujme kniha do strany jedenáct, dejte mu jinou!

12. listopad 2019

„Přála bych si, aby se nám rodily děti, které budou toužit po vzdělání. A chtěla bych se dožít toho, abych byla ještě jednou pyšná a hrdá na svoji zemi,“ řekla ve Vizitce knihovnice a jedna z klíčových postav libereckého Občanského fóra Dagmar Helšusová. Do Vizitky ji pozval David Hamr.

Dcery neměly doporučení do školky a jejich matka, Dagmar Helšusová, zase neměla doporučení na plynový kotel. A tak období od května do října trávila na chalupě, jejíž cena se rovnala ceně ojetého auta. Nebyla v ní elektřina ani voda a podlahou prorůstaly kopřivy. To ale paní Helšusové, povoláním knihovnici, nebránilo v tom, aby se svobodně scházela s přáteli, četla s dcerami knihy, které uznala za vhodné, a vytvořila si se svými dětmi vztah, na němž staví dodnes.

Na seznam „nepřizpůsobivých“ ji, dívku z Kamenického Šenova, přitom dost zdánlivě nepodstatný  fakt – čtyřleté partnerství s malířem Zdeňkem Sýkorou, k němuž si obrazy jezdila kupovat Meda Mládková. „Odnesl to pak bohužel i můj stávající muž herec Václav Helšus, kterého jsem potkala v libereckém Studiu Ypsilon,“ řekla ve Vizitce s tím, že Státní bezpečnost ji později nechala sledovat i odposlouchávat. V listopadu 1989 se pak hned zapojila do dění v liberecké buňce Občanského fóra.

Schovali mě na infekčním

Do Vizitky přišla jen pár dní po vydání knihy Liberec 89, sametová revoluce, která obsahuje i její medailonek. Ten  nese titulek: Prosila jsem manžela, ať zamkne a nikoho nepustí. „Od spřátelených policistů jste se dozvěděli, že je zle a že všechna Občanská fóra možná seberou a odvezou na stadiony. Bylo tedy potřeba, abychom byli dobře ukrytí,“ odpověděla na dotaz, před čím chtěla svou rodinu zamknout. „Nechala jsem doma děti a manžela a byla jsem odvezena na infekční oddělení do nemocnice, abych nebyla k nalezení,“ usmívá se.

Čtěte také

Není to ovšem jen politika, čím Dagmar Helšusová žije. Její srdce patří také literatuře, pracuje jako knihovnice a jakožto hlavní pořadatelka připravuje Festival dětského čtenářství, který do Liberce každý rok láká přední osobnosti literatury pro děti a mládež.

„Vede mě k tomu potřeba ukazovat dětem literární svět, naučit je číst tak, aby byly dobře vzdělávatelné. Protože největší nebezpečí je, když je společnost vzdělaná špatně,“ myslí si. Dětské sekci v knihovně byla věrná celý život, domnívá se totiž, že číst s potomky musí hlavně rodiče a prarodiče. Nejde přitom jen o samotný text, ale i o estetický vjem. Kniha totiž je – na rozdíl od digitálního textu – artefakt. Přidává také jednu radu: dítě u knihy zůstane, pokud mu nabídne zajímavý příběh. Jestli ho děj do jedenácté strany nezaujme, pak je na čase zkusit to s jinou knížkou.

S nadějí Dagmar Helšusová mluvila ve Vizitce také o postojích mladých lidí. „Ačkoliv ze socialismu nic nezažili, uvědomují si, že je třeba svobodu hájit. Že není dobře například to, že nejvyšší představitel státu nemá lustrační osvědčení. Líp by to nenapsal ani mistr absurdních her Václav Havel.“

Jak Dagmar Helšusová vzpomíná na doby, kdy žila s StB v patách? A jak mluví o porevolučních změnách, na kterých se jakožto členka Občanského fóra aktivně podílela? Jaké to bylo, když na Štědrý den vyrazila do věznice v Minkovicích? A proč se celý život drží knihovnické profese? Poslechněte si celou Vizitku.

 

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.