Keltské inspirace

Některé skladby - úvodní Per tutte le corde, kvintet pro harfu, dvoje housle, violu a violoncello Zdeňka Lukáše a Mystérium druidum pro harfu a smyčce Sylvie Bodorové - byly komponovány přímo pro ni. Tvorba Zdeňka Lukáše, i když v řadě skladeb znějí ohlasy lidové hudby (s folklorními soubory autor ostatně léta spolupracoval), je originální a má nezaměnitelný rukopis. Stopa národních písní zůstává zejména v emočním nasazení, bohatosti témat a v jímavé prostotě a přístupnosti. Platí to i pro harfový kvintet uvádějící desku.

Z dalších skladeb vynikají Etudy pro sólovou harfu J. F. Fischera, mj. autora jevištních děl, hudby pro film a televizi i skladeb pro harfu, z nichž interpretka vybrala jednu z nejpěknějších. Přímá inspirace lidovou hudbou vedla Bélu Bartóka k vytvoření populárních Rumunských tanců, jež si Englichová pro harfu sama upravila. Ke skvostům desky patří i Debussyho Dva tance pro harfu a smyčce, působivě vyjadřující jemné předivo nostalgických nálad, prchavých dojmů i bohatství barev.

Deska přináší i efektní a posluchačsky vděčnou Fantazii na Smetanovu symfonickou báseň Vltava, v níž si Hanuš Trneček volně pohrává s motivy Smetanovy symfonické básně s ohledem na výrazové možnosti harfy. Vrcholem CD je imponující skladba Sylvie Bodorové inspirovaná světem starých keltských rituálů. Má filozofický náboj, oslavuje přírodu i odkaz dávných předků; je vzrušivá a temperamentní. Od naléhavě vyjádřené víry v moc stromů a jejich mystickou sílu (Fagus mystica) přes symbolický náznak pozdějšího vzniku slavného města na Dunaji (Vindobona) vyrůstá kompozice ve velkolepou oslavu démona ohně (Daemones ignis). Autorka nevolila harfu náhodou - Keltové ji prý znali a používali.

Kateřinu Englichovou doprovází Wihanovo kvarteto, houslisté Leoš Čepický a Jan Schulmeister a cellista Aleš Kaspřík.