Ke světlu a do ráje! Objevování staroseverské křesťanské literatury

Čtěte také

Andělé a filosofové. Andělé byli ve středověkém chápání filosofy, bytostmi oddanými myšlení

Oproti staroseverské literatuře z období pohanství je křesťanská staroseverská literatura upozaděna. Přesto jde o pozoruhodná díla, která nám umožňují nahlédnout do období christianizace v 10. až 12. století. V písemnostech se prolínají náměty pohanské i křesťanské, jak dokazuje germanista Jiří Starý na příkladu: „Po velmi dlouhou dobu existovali v lidské mysli pohanští bohové a Kristus vedle sebe. Staroseverský Pantheon nebyl nijak ostře vymezen.

Kromě velkých mytologických bytostí tam patřila spousta dalších démonů nebo duchů Země. A samozřejmě ta skladba byla i lokálně diferencovaná, takže to, že se tam objevil nějaký nový bůh, vlastně nemusela být až tak zásadní událost. Co ale bylo podstatně jiné, byla ‚křesťanská exkluzivita‘ v podobě jediného Boha.“

Jedinečné svědectví z období dějinného zlomu, kdy lidé váhají mezi starým a novým

Kdo byl iniciátorem misijních cest? Jaké byly představy prostých lidí o křesťanství a Kristu? Jak se severští králové, kteří byli po staletí ceněni pro svou udatnost a nesmiřitelnost, vyrovnávali s ideály nového náboženství? Nejen na tyto otázky přináší odpověď zmíněná publikace Jen pekla se bojím!, kterou k vydání připravili Lucie Korecká, Kateřina Ratajová, David Šimeček a Jiří Starý.