Když romantik potká narcistu, může to být fatální průšvih, říká Anežka Hošková. Její obrazy jsou plné emocí
„Je to vzrušující technika, baví mě nepředvídatelnost výsledku,“ říká Anežka Hošková o akvarelu, jemuž se poslední dobou hodně věnuje. Její pohádkově vyhlížející snové krajiny zabydlené tajemnými bytostmi, hradními věžemi, další prazvláštní architekturou anebo očima, ze kterých tečou slzy, je možné vidět na výstavě v Karpuchina Gallery. O umění, romantismu, spolupráci s bratrem Jakubem i o chystané knize mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Nápadníci, kejklíři, princové, lůzři anebo prostě jen potenciální dobyvatele jejího srdce – všechny tyto podoby mužů výtvarnice Anežka Hošková zakomponovala do instalace Ruined Love, již nedávno představila v galerii Pragovka. Na instalaci reflektující podle jejích slov ne zcela pěkný konec jednoho vztahu navazuje aktuální výstava Ruin of Romantics. Projekt, na kterém jsou k vidění zejména autorčiny akvarely, je skrznaskrz inspirovaný romantikou: pocitem, s nímž Anežka Hošková žije od dob, kdy vyrůstala s maminkou v kuchyni malující obrazy a s tatínkem, jenž rodině pouštěl zakázané romantické písně.
Spolu s Františkem Hanouskem a Jakubem Hájkem – architekty výstavy – galerii upravila tak, aby při pohledu od schodů opravdu připomínala hrad. Už jen spolupráci s těmito mladými umělci, kteří netuší, kam ve své práci dojdou, považuje za výsostně romantický akt, název Ruin of Romantics k ní pak přišel v momentě, kdy obrazy dokončovala za poslechu hudby od stejnojmenné skupiny. Odkazy na nejrůznější kapely, styly a koncerty se ve Vizitce Anežky Hoškové objevily několikrát. Hudbou totiž žije stejně jako výtvarnem. Spolupořádá kutnohorský festival Creepy Teepee, sama občas působí jako DJka. „Nejsem žánrově nikterak omezená, mám ráda písničkáře i experimentální metal,“ říká. „Na svoje DJ sety se nepřipravuji, pokaždé se jen snažím, aby lidé, kteří na set přijdou, cítili mou energii.“
Newyorčan na náměstí v Brně
Do většiny svých uměleckých projektů se pouští s o tři roky starším bratrem Jakubem. Je to její klíčový parťák, už téměř dvacet let společně provozují galerii a zároveň koncertní prostor A. M. 180, o němž Anežka mluví jako o „továrničce na kulturu.“ Namalovali spolu také několik obrazů, přičemž Jakubův výtvarný jazyk je podle Anežky méně konkrétní.
Díky svému bratrovi Anežka vystavuje už od sedmnácti let, a kdyby nebylo výletu do Brna, pravděpodobně by se – přestože to v dětství vypadlo, že se stane herečkou – přihlásila do stejného ateliéru na pražskou AVU. „V Brně na náměstí jsem uviděla chlapa, o kterém jsem si myslela, že je to někdo z New Yorku. To bylo moje první setkání s Václavem Stratilem,“ vzpomíná na pedagoga brněnské FaVU, kde pak studovala v Ateliéru kresby. O Stratilovi mluví jako o učiteli, který se nebál malovat před studenty a nechával jim tvůrčí volnost. Blízké jí bylo i jeho emociální vnímání věcí.
Anežka Hošková ve Vizitce vzpomněla i na své oblíbené autory, mezi které patří Sylvia Plathová nebo Jack Kerouac, zmínila i nedávno rozepsaný román. Ráda by do něj vložila střípky z rodinné historie i osobního života. A byla by ráda, kdyby její zkušenosti pomohly někomu dalšímu. „Když romantik potká v životě narcistu, může to být až fatální průšvih.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
