Kdo je anglická milenka?
Ideálním divadlem je podle Marguerite Durasové literatura, protože inscenování jenom rozptyluje diváka a škodí tak vyznění díla. Není tedy divu, že její Anglická milenka, členěná na dva dlouhé dialogy, připomíná rozhlasovou hru.
V divadle Kolowrat s ní debutoval mladý režisér Daniel Špinar, který hru inscenačně pojal velmi jednoduše. Obě poloviny se odehrávají u prostého stolečku. V té první vyslýchá Vyšetřovatel (Vladislav Beneš) Pierra Lannese (Jiří Štěpnička), jehož manželka Claire (Kateřina Burianová) se přiznala, že zavraždila svou hluchoněmou sestřenici a části jejího těla naházela do vlaků směřujících do rozličných končin, v té druhé podává Vyšetřovateli svou verzi příběhu Claire.
Hra nemá detektivní zápletku, ani není napínavá. Její kouzlo tkví v odhalování zákoutí lidských duší. Pierre se ukazuje jako inteligentní, zdravý, průměrný muž, Claire jako křehká osoba někde mezi básníkem, dítětem a bláznem se svérázným pohledem na svět a zvláštní logikou. Ale toto je pouze schematická charakteristika, která se postupně rozkrývá během dvouhodinového představení.
Režisér se soustředil na precizní vedení herců, především na práci s hlasem, neboť pohybové vyjadřovací možnosti postav jsou výrazně omezeny. Nejširším vyjadřovacím rejstříkem disponuje Jiří Štěpnička, jehož postava působí uvolněně (pokud to jen v kontextu vyšetřování lze) a přechází ze zklidněné vzpomínky přes věcné vypravování až po výbušné reakce. V celé inscenaci je prostor pro zámlku, kterou svým ledově chladným postojem otevírá Vyšetřovatel. Vladislav Beneš v této roli působí až strojově klidně a nehybně. Jeho intonace je monotónní, všechny pohyby omezené, dokonce se snaží nepohybovat ani hlavou a očima. Zpočátku je sice poněkud zvráceně tím, kdo odpovídá na zvědavé otázky Pierra, brzy však situaci dostává pod kontrolu, drží se svých poznámek a postupně získává všechny potřebné informace.
Nejtajuplnější postavou je bezpochyby Claire, jejíž motivaci k zločinu se za celou dobu nepodaří jednoznačně rozšifrovat. Claire je zakřiknutá a nesmělá. Dětsky naivní poloha perfektně pasuje Kateřině Burianové. Navenek působí jako průměrná, usedlá a zdvořilá žena. Její vnitřní svět však diváka uvede v úžas. Imprese, fantazie, fobie a sny přepadající její vědomí se překvapivě mísí s bedlivým pozorováním reality a věcnými postřehy.
Inscenace, která sice vyžaduje od diváka pečlivou pozornost, patří k tomu nejzajímavějšímu, co lze v současnosti v pražském Národním divadle vidět. A jak je to s "anglickou milenkou"? Kupodivu to není postava příběhu, ale slovní hříčka odkazující ke Claiřině oblíbené rostlině: la menthe anglaise - l´amante anglaise.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka