Kde začíná a končí safe space? A kde se cítíte bezpečně vy? Útočiště lze nalézt i v umělecké tvorbě
Jak pečovat o duševní zdraví a vytvářet bezpečná místa v současném zrychleném světě? Konceptem safe space se zabývají umělkyně Kristina Fingerlandová a Marie Tučková.
Skrze instalace, performance, zvukový doprovod a výtvarné umění hledají obě umělkyně cesty, jak se vyrovnat s úzkostmi, lidskými nejistotami a negativními náladami. Safe space vnímají jako fyzický a duševní prostor, nacházející se někde mezi utopickými představami a každodenním životem.
Čtěte také
Safe space jako dialog
Umělkyně Marie Tučková, nominovaná na cenu Jindřicha Chalupeckého, vnímá safe space jako dialog mezi vnitřním a vnějším světem. Její projekt Episode One: Bunny's Departure, který byl v roce 2018 vystavený v Galerii hlavního města Prahy, představuje Bunnyho, fiktivní bytost, která žije ve svém světě, v němž podléhá strachu z únosu. Ukrývá se před ostatními a postupně propadá pocitu nostalgie a stesku po domově.
„Bunny sice neustále popisuje nějaké nebezpečí z venku a ukrývá se uvnitř ve svém příbytku, ale celou dobu směřuju k tomu, že se necítí bezpečně sám se sebou a ve své hlavě,“ říká Marie Tučková, která v současnosti žije a studuje v Holandsku.
Lze se v práci cítit dobře?
Na právě probíhající výstavě Softshell v Entrance Gallery Kristina Fingerlandová tematizuje safe space v souvislosti s pracovními podmínkami. Prostorová instalace s autorskými obrazy a objekty tvořící rámec pro opakovaně probíhající kolektivní performance vychází z myšlenky jakési manufaktury na pomalost – pracovní závod, který je ale místo rychlosti a výkonu orientován na prožitek pracovního výkonu a péči o ty, kteří ho vykonávají.
„Dlouho mě zajímá téma prekariátu, který je v mé sociální bublině docela diskutovaný. Moment odpočinku, opravdového vypnutí a načerpání energie už se moc neděje. V mé performance se snažíme předložit návod, který by byl fajn, kdyby se uvedl do praxe,“ dodává Kristina Fingerlandová.
Výstavu Softshell, kurátorovanou Veronikou Čechovou, lze navštívit v pražské Entrance Gallery do 16. srpna.
Pořad připravila a moderovala Agáta Hrnčířová, hudbu vybral Josef Sedloň.
Související
-
Práce a volný čas. Jak pandemie proměnila pohled na práci?
Nepodmíněný příjem a home office se už pomalu stávají přijatelným řešením. Nápadů, které nám před pandemií připadaly jako nereálné, je mnohem víc.
-
Pocit bezpečí v našich nemocnicích není úplný. Kde hledat inspiraci ke změně?
Představte si nemocnici, kde si o svém stavu můžete popovídat jako v kuchyni či se jejím areálem projít jako městskou pasáží, popisuje architektka Lenka Křemenová.
-
Chceme propojovat osobní a veřejné výpovědi, říkají zakladatelky Institutu úzkosti
Stres, nespavost, odcizení, nerovnost nebo násilí patří k projevům úzkosti, kterou začal zkoumat nově vzniklý umělecký projekt s názvem Institut úzkosti.
Nejposlouchanější
Viktorín Šulc: Etuda z odvrácené strany. Alois Švehlík a Vladimír Dlouhý na stopě brutálnímu vrahovi
-
Michail Bulgakov: Pilát Pontský. Osudný den v životě římského prokurátora
-
Ingeborg Bachmannová: Dobrý bůh z Manhattanu. Zosobněná síla zla, která zničí každou lásku
-
Léon Bloy: Chudá žena. Nezapomenutelnou a vznešenou dceru bídy čte Jan Kanyza
-
Alois Jirásek: Lucerna. Pohádka nejen o tvrdohlavém mlynáři a jeho milované Haničce
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
