Kateřina Ghannudi: V Itálii si myslí, že jsme tady samé dlouhonohé blondýny

Katerina Ghannudi
Katerina Ghannudi

Považuje se za vandrovní harfenici. Na repliku nechanické harfy z 19. století začala hrát s představou, že oživí tradici lidového harfenictví v Čechách. Svá harfová studia nakonec završila v italské Veroně, kde absolvovala hru na trojřadou barokní harfu a prozatím je naší jedinou hráčkou na tento nástroj.

„Harfa je pouze dřevo a struny. Říkalo se, že kdejaký schopnější truhlář ji může postavit. V Nechanicích přišli na to, že hudba vynáší, a tak v tu dobu vyrážely do světa celé kapely.“ říká Kateřina Ghannudi k fenoménu nechanického harfenictví.

Na konci 19. století se kvůli němu vylidňovaly celé vesnice. Varhaníci z Nechanic a okolí vyhrávali v Petrohradě i v Šanghaji, díky nim v rodném městě vystavěli nové domy i ulice. Kateřina usiluje o to, aby se harfa stala opět co nejrozšířenějším lidovým nástrojem.

Odjakživa věděla, že je humanitní typ, a tak hledala obor, který by spojoval její vášně pro umění a hudbu s touhou po poznání života rozmanitých etnických skupin. Našla ho ve studiu kulturologie na FF UK, kde zažila legendární procházky uměleckou Prahou s Františkem Dvořákem, renomovaným historikem umění. Každý trochu kulturně vzdělaný člověk by měl jednou za rok navštívit Paříž, říkával prý pan profesor.

Alica Štefančíková, Lenka Jarolímková Schützová: Představivost je základem všeho

Alica Štefančíková a Lenka Jarolímková Schützová

Otevřít dveře do lounské Galerie Benedikta Rejta znamená samo o sobě vstoupit do uměleckého díla. Podle některých je dokonce výstavní prostor natolik působivý, že potlačuje samotnou expozici. Jiní ji považují za skutečnou svatyni moderního umění.

V současnosti žije Kateřina v italské Perugii, kde je ovšem situace na hudebním poli značně neutěšená: „Myslím, že k poslechu klasické hudby člověk nedoroste. Je to otázka na rodiče a prarodiče, musejí svoje děti vést k hudbě už od raného dětství. V Itálii je to velký problém, na školách už se neučí hudební výchova ani dějiny umění! Ale kde jinde učit dějiny umění, než v Itálii! Je to šokující. Spousta koncertů je zadarmo a přesto nejsou navštěvované! Je tedy na nás interpretech, abychom vytvářeli zajímavé projekty a ukázali krásu hudby.“