Alica Štefančíková, Lenka Jarolímková Schützová: Představivost je základem všeho

„ Počátky byly dost krušné. Trvalo, než veřejnost stavbu přijala za něco, co je
v Lounech stravitelné" říká ředitelka galerie Alica Štefančíková, která do Loun přišla v roce 1988. Nápad oslovit pro celý projekt architekta Emila Přikryla byl její.

Lounská galerie vznikla nápaditou přestavbou barokního pivovaru a sama se stala mezinárodně proslulým uměleckým objektem. Málokterá stavba se dočkala v polovině devadesátých let takového uznání, jako právě tato konverze bývalého pivovaru na galerii. Je nejčastěji publikovanou tuzemskou stavbou v zahraničí i doma a nejoceňovanější českou stavbou 20. století.

Je to prostor opravdu nekonečný. Prostor, který nepoutá ničím, pouze tou atmosférou a vybízí k představivosti. A jak známo, představivost je základem všeho. Touha vstoupit a uchopit to tajemno je základem víry, umění i vědy. V galerijních prostorech by se tyto věci měly potkávat.

Na podzim zpřístupnila Galerie Benedikta Rejta další výstavní prostory. V prvním podlaží suterénu ukazuje rané výtvarné práce Emila Filly a dalších osobností z vlastní sbírky. Představuje i kresby a porcelán z okruhu ruské umělecké skupiny Unovis. Tento unikátní soubor patří k nedávným galerijním přírůstkům.

Průvodkyní v lounské galerii  je Lenka Jarolímková Schützová. Její původní obor je ale jiný: „ Měla jsem potřebu překročit svou komfortní zónu operní zpěvačky a rozšířit si obzory. Když jsem zjistila, že galerie hledá průvodkyni, věděla jsem, že přesně tohle hledám.“ Svou profesi ale unikátně využívá i na výstavách, kdy kombinuje průvodní slovo se zpěvem. „ Zpívám, abych lidem ještě více přiblížila obraz, aby se změnilo jejich vnímání obrazu, na který se dívají. A mám zpětnou vazbu, že se to tak opravdu děje.“ říká průvodkyně, která umí zpívat obrazy.