Karel Zlín: Nedaleko pyramid

10. říjen 2009

Stanice Český rozhlas 3 - Vltava vysílá v sobotu 10. října ve 22:45 v cyklu Svět poezie pořad z veršů zlínského rodáka Karla Zlína, vlastním jménem Machálka. Tento básník, prozaik, překladatel, sochař a malíř v roce 1976 odešel do Francie a žije v Paříži. Rozhlasový pořad vychází z nedávno vydaného výboru Nedaleko pyramid, který k vydání připravil a medailon autora i doslov napsal Radim Kopáč. V brněnském studiu Českého rozhlasu natočil režisér Radim Nejedlý.

Karel Zlín (vl. jm. Machálek) se narodil roku 1937 ve Zlíně, vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (1957-63). Od té doby se věnuje malbě, kresbě, sochařině, je autorem řady filmových plakátů, knižních obálek a ilustrací. Básně publikoval časopisecky od poloviny 60. let. V roce 1976 emigroval do Paříže, o pět let později získal francouzské občanství. V letech 1992-93 realizoval státní zakázku pro park prezidentského zámku Rambouillet ve Francii. Věnuje se i překládání beletrie z francouzštiny a italštiny. V Česku vydal básnické sbírky Hledán (1969), Poesie (1996) a V kraji oxymoronu (2003). Jako básník tíhnul od počátku k metafyzické poezii. O jeho knižním debutu píše editor výboru Nedaleko pyramid (Protis 2008) Radim Kopáč: "Látku svých básní tkal z nití snu, spánku, sinalého měsíčního svitu, stmívání či stínu - a to mezi kulisami konfrontujícími plnost minulého času a prázdnotu přítomnosti, jež se bortí a sesouvá ke konečnému obrazu zpustošení". V kraji oxymoronu čteme: "Žil zde stále s přesvědčením, že vše je ZA." A ve výboru Nedaleko pyramid je verš: "Konečným přístavem je vše, co je neznámé."

Důvody, proč si za pseudonym zvolil jméno rodného města, vysvětlil Radimu Kopáčovi: "Zlín byl ve 30. letech dynamickým městem s velkou kulturou - byla tam uměleckoprůmyslová škola a každoročně tak zvané zlínské salony, kde vystavovali tehdy velcí umělci: Makovský, Štyrský, Toyen. A já jsem měl to štěstí, že jsem bydlel nedaleko té školy, kterou, bohužel, nedlouho potom, co jsem na ni udělal zkoušky, přemístili do Uherského Hradiště. A pokud běží o Zlín po válce, tak pro mě bylo traumatem, když ve čtyřicátém devátém roce město z politických důvodů přejmenovali na Gottwaldov. Když jsem nedlouho potom, v šestnácti nebo sedmnácti letech posílal svoje první texty do Hosta do domu, podepisoval jsem je Karel Zlín - chtěl jsem tím manifestovat svou osobní revoltu."

Zlínova první exilová knížka Dům druhých (1980) svým názvem anoncuje existenciální ztrátu: ve Francii mu sice byla dána možnost vystavovat, ale jeho texty prozrazují stesk po ztracené vlasti. Odchod mu poskytl svobodu, jenže - jak píše Kopáč - "mu obratem vnutil masku a šat ahasvera, zbaveného pout k rodnému městu a poté i ke své zemi." Karel Zlín se tak stal jedním z moderních prokletých básníků. K možnosti vrátit se po Listopadu 1989 do vlasti podotýká: "Když se vrátíte k vašemu šatníku a najdete v něm kalhoty, které jste nosil ve třinácti letech, už se do nich neobléknete. Já pochopitelně mám svou rodnou zemi rád, ale mojí zemí je teď Francie."

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

Karel Klostermann Ze světa lesních samot

Ze světa lesních samot

Koupit

Román klasika české literatury zobrazuje dramatické změny poměrů na česko-bavorském pomezí v posledním čtvrtletí 19. století, kdy ustálený životní řád "světa lesních samot" narušila živelná katastrofa.