Karel Zlín: Nedaleko pyramid

01011703.jpeg

Stanice Český rozhlas 3 - Vltava vysílá v sobotu 10. října ve 22:45 v cyklu Svět poezie pořad z veršů zlínského rodáka Karla Zlína, vlastním jménem Machálka. Tento básník, prozaik, překladatel, sochař a malíř v roce 1976 odešel do Francie a žije v Paříži. Rozhlasový pořad vychází z nedávno vydaného výboru Nedaleko pyramid, který k vydání připravil a medailon autora i doslov napsal Radim Kopáč. V brněnském studiu Českého rozhlasu natočil režisér Radim Nejedlý.

Karel Zlín (vl. jm. Machálek) se narodil roku 1937 ve Zlíně, vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (1957-63). Od té doby se věnuje malbě, kresbě, sochařině, je autorem řady filmových plakátů, knižních obálek a ilustrací. Básně publikoval časopisecky od poloviny 60. let. V roce 1976 emigroval do Paříže, o pět let později získal francouzské občanství. V letech 1992-93 realizoval státní zakázku pro park prezidentského zámku Rambouillet ve Francii. Věnuje se i překládání beletrie z francouzštiny a italštiny. V Česku vydal básnické sbírky Hledán (1969), Poesie (1996) a V kraji oxymoronu (2003). Jako básník tíhnul od počátku k metafyzické poezii. O jeho knižním debutu píše editor výboru Nedaleko pyramid (Protis 2008) Radim Kopáč: "Látku svých básní tkal z nití snu, spánku, sinalého měsíčního svitu, stmívání či stínu - a to mezi kulisami konfrontujícími plnost minulého času a prázdnotu přítomnosti, jež se bortí a sesouvá ke konečnému obrazu zpustošení". V kraji oxymoronu čteme: "Žil zde stále s přesvědčením, že vše je ZA." A ve výboru Nedaleko pyramid je verš: "Konečným přístavem je vše, co je neznámé."

Důvody, proč si za pseudonym zvolil jméno rodného města, vysvětlil Radimu Kopáčovi: "Zlín byl ve 30. letech dynamickým městem s velkou kulturou - byla tam uměleckoprůmyslová škola a každoročně tak zvané zlínské salony, kde vystavovali tehdy velcí umělci: Makovský, Štyrský, Toyen. A já jsem měl to štěstí, že jsem bydlel nedaleko té školy, kterou, bohužel, nedlouho potom, co jsem na ni udělal zkoušky, přemístili do Uherského Hradiště. A pokud běží o Zlín po válce, tak pro mě bylo traumatem, když ve čtyřicátém devátém roce město z politických důvodů přejmenovali na Gottwaldov. Když jsem nedlouho potom, v šestnácti nebo sedmnácti letech posílal svoje první texty do Hosta do domu, podepisoval jsem je Karel Zlín - chtěl jsem tím manifestovat svou osobní revoltu."

Zlínova první exilová knížka Dům druhých (1980) svým názvem anoncuje existenciální ztrátu: ve Francii mu sice byla dána možnost vystavovat, ale jeho texty prozrazují stesk po ztracené vlasti. Odchod mu poskytl svobodu, jenže - jak píše Kopáč - "mu obratem vnutil masku a šat ahasvera, zbaveného pout k rodnému městu a poté i ke své zemi." Karel Zlín se tak stal jedním z moderních prokletých básníků. K možnosti vrátit se po Listopadu 1989 do vlasti podotýká: "Když se vrátíte k vašemu šatníku a najdete v něm kalhoty, které jste nosil ve třinácti letech, už se do nich neobléknete. Já pochopitelně mám svou rodnou zemi rád, ale mojí zemí je teď Francie."