Karel Sedláček. Osudy hlasatele, který oznamoval vstup spojeneckých vojsk do Československa

4. září 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Karel Sedláček, jako mladý hlasatel v roce 1968

Karel Sedláček byl redaktorem dřívějšího Československého rozhlasu, Svobodného slova a Svobodné Evropy. V roce 1960 se stal nejmladším hlasatelem plzeňského studia Československého rozhlasu a v srpnu 1968 to byl právě jeho hlas, který lidem oznamoval vstup tzv. spojeneckých vojsk do Československa.

Připravil: David Hertl
Natočeno: 2020
Technická spolupráce: Petr Janečka

Když v roce 1960 Karel Sedláček poprvé usedl za mikrofon plzeňského studia Československého rozhlasu, bylo mu 19 let. Byl tehdy nejmladším rozhlasovým hlasatelem. Netušil, jak osudově ovlivní mikrofon jeho další život.

Hlásíme v srpnu. Karel Sedláček, Anna Švejnohová a zády Mirka Kroftová

Už od sedmé třídy základní školy spolupracoval pražský rodák Karel Sedláček (1941) s legendární Pionýrskou jitřenkou a snil o herecké kariéře, na přání rodičů ale vystudoval strojní průmyslovou školu. Během studií hrál v amatérském divadelním souboru Máj s řadou později slavných herců. Po škole následovala „umístěnka“, státem nařízené pracovní místo; v případě Karla Sedláčka v plzeňské škodovce. Přes městské rozhlasové studio, kam chodil hlásit zprávy, se po mnoha peripetiích dostal do plzeňského studia Československého rozhlasu. „Na Sušicku se seno suší na sušácích a ne umělými dosoušeči,“ vzpomíná na první větu, kterou za rozhlasovým mikrofonem přečetl. Několikrát se zadrhl a až později zjistil, že mu kolegové tuto větu připravili schválně…

Před plzeňským studiem Českého rozhlasu, srpen 1968

Ve středu 21. srpna 1968, když Československo obsazovaly okupační armády zemí Varšavské smlouvy, vysílal v plzeňském studiu i Karel Sedláček. V okamžiku, kdy před budovu rozhlasu přijel sovětský tank a redaktoři nepochybovali, že budova bude vojáky obsazena a vysílání zastaveno, pronesl Karel Sedláček emotivní projev, zakončený státní hymnou. Vysílalo se ale dál a až do okamžiku neslavného návratu československé delegace z Moskvy byl Karel Sedláček v plzeňském studiu u mikrofonu téměř každý den. Po okupaci pobýval nedlouho v Německu a Rakousku a po návratu do Československa z rozhlasu odešel dřív, než jej stačili normalizátoři vyhodit. Stal se tiskovým tajemníkem filmového festivalu Finále a později redaktorem deníku Večerní Plzeň.

Na balkoně Melantrichu (1989)

Když i tyto noviny zanikly, podařilo se mu získat práci v pražském deníku Svobodné slovo. Vydržel v něm do konce roku 1989. Postupně se vypracoval až na zástupce šéfredaktora a ve Svobodném slově zažil i listopad 1989, kdy z balkonu Melantrichu promlouvaly významné osobnosti k demonstrantům na Václavském náměstí. Karel Sedláček byl prvním z nich, přednost dostal coby „domácí“ a přečetl čtvrtmilionovému davu prohlášení redaktorů Svobodného slova. 

Po dvaceti letech jsem mluvil do mikrofonu. Byl to fantastický pocit. Jen si vzpomínám, že Václav Havel mě popoháněl, ať mluvím rychleji.
Karel Sedláček

Po lednu 1990 pracoval krátce jako programový ředitel Československé televize, šéfredaktor knižního nakladatelství Melantrichu a nakonec až do roku 2002 jako redaktor Rádia Svobodná Evropa, kam si jej vybral ředitel Pavel Pecháček. V poslední době hodně cestoval a napsal netradiční cestopis, přibližující málo známá místa v USA. „Chtěl jsem být hercem a opravdu jsem v amatérském souboru hrál. Chtěl jsem být rozhlasovým hlasatelem a splnilo se mi to. Jako malý jsem chodil s tátou na Václavské náměstí, koukal na nápis Svobodné slovo a snil o tom, že tam budu pracovat. Taky se mi to splnilo. Když to vezmu kolem a kolem, nemohu si na život stěžovat,“ říká na závěr s úsměvem Karel Sedláček. Svoji životní cestu, odlehčenou mnoha veselými příhodami, přiblíží posluchačům pětidílných Osudů.

autoři: Tvůrčí skupina Drama a literatura , David Hertl
Spustit audio