Karel Honzík: Eseje
Jsou moderní města obývatelná? Jakou úlohu hraje hmota v životě městského člověka moderní doby? Jak se vyvíjela konstrukce železničních vagónů a jaké místo zaujímá dopravní architektura v architektuře 20. století? To jsou jen některé z otázek, které si ve svých statích klade teoretik české funkcionalistické architektury Karel Honzík. Úvahy v podání Josefa Henkeho poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Obývatelné město
Zamýšlení nad tím, zda jsou moderní města obývatelná. Karel Honzík shledává, že je nápadný rozdíl mezi městy severními a jižními: „kdežto v londýnské ulici je člověk jen prchajícím pasantem“, Ital se cítí doma spíše na veřejném prostranství.
Úvaha je pro nás zajímavá i dnes, kdy se tolik diskutuje o městském veřejném prostoru.
Stať vyšla v roce 1937 v časopise Přítomnost, knižně pak v souboru s názvem Tvorba životního slohu (1946).
Poezie hmoty
Přemítání o úloze, jakou hraje hmota v životě městského člověka moderní doby. Člověk ztrácí smyslový vztah k hmotě a začíná se k ní přibližovat cestou chladného rozumu. Významnou roli ve vztahu moderního člověka k hmotě hraje dle Karla Honzíka reklama a výtvarné umění.
Stať vyšla v roce 1946 v souboru s názvem Tvorba životního slohu.
Námět pantopické výstavy
Úvažuje o tom, proč se v rámci výstavní horečky, jež zachvátila západní svět před druhou světovou válkou, začal vyvíjet specifický výstavní sloh, který svou snahou odlišit se za každou cenu je vlastně v rozporu s věcným výstavním účelem.
Karel Honzík je přesvědčen, že místo monotopických (jednomístných) výstav se začnou v budoucnu pořádat výstavy pantopické (všemístné), tedy decentralizované, takové, které již nebudou vystavovat izolované ukázky, ale celou skutečnost.
Stať vyšla v roce 1937 v časopise Přítomnost, knižně pak s doplněným autorovým úvodem v souboru s názvem Tvorba životního slohu (1946).
Sto let architektury vagónů
Karel Honzík rozebírá dlouholetý vývoj v konstrukci železničních vagónů. První vůz, který začínal mít vlastnosti vagónů běžných pro 20. století, byl postaven v severní Americe v roce 1832, tedy v době, kdy např. Německo, Rusko či Belgie ještě vůbec neměly železniční dráhu. Podle Honzíka patří dopravní architektura zaslouženě do architektury 20. století.
Stať vyšla v roce 1946 v souboru s názvem Tvorba životního slohu.
Poznámky k biotechnice
Autor srovnává architekturu s tvaroslovím přírody. Stejně tak železobetonová konstrukce jako list leknínu mají lehkou strukturu a propracované žebroví. Příroda se chová jako konstruktér, protože podléhá stejným fyzikálním zákonům. Cílem všech rostlinných i umělých staveb je hledat rovnováhu sil, klid, tvar, jakkoli přírodní i umělecká evoluce může přechodně vést k rozporům mezi formou a funkcí.
Stať vyšla v roce 1946 v knize Tvorba životního slohu.
Účinkuje: Josef Henke
Připravila: Blanka Stárková
Režie: Petr Adler
Natočeno v roce 1994.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
