SERIÁL

Karel Honzík: Eseje

Režisér Josef Henke

Je nám líto, ale k tomuto audiu již vypršela autorská práva.

Jsou moderní města obývatelná? Jakou úlohu hraje hmota v životě městského člověka moderní doby? Jak se vyvíjela konstrukce železničních vagónů a jaké místo zaujímá dopravní architektura v architektuře 20. století? To jsou jen některé z otázek, které si ve svých statích klade teoretik české funkcionalistické architektury Karel Honzík. Úvahy v podání Josefa Henkeho poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Obývatelné město

Zamýšlení nad tím, zda jsou moderní města obývatelná. Karel Honzík shledává, že je nápadný rozdíl mezi městy severními a jižními: „kdežto v londýnské ulici je člověk jen prchajícím pasantem“, Ital se cítí doma spíše na veřejném prostranství.

Úvaha je pro nás zajímavá i dnes, kdy se tolik diskutuje o městském veřejném prostoru.

Stať vyšla v roce 1937 v časopise Přítomnost, knižně pak v souboru s názvem Tvorba životního slohu (1946).

Poezie hmoty

Přemítání o úloze, jakou hraje hmota v životě městského člověka moderní doby. Člověk ztrácí smyslový vztah k hmotě a začíná se k ní přibližovat cestou chladného rozumu. Významnou roli ve vztahu moderního člověka k hmotě hraje dle Karla Honzíka reklama a výtvarné umění. 

Stať vyšla v roce 1946 v souboru s názvem Tvorba životního slohu.

Námět pantopické výstavy

Úvažuje o tom, proč se v rámci výstavní horečky, jež zachvátila západní svět před druhou světovou válkou, začal vyvíjet specifický výstavní sloh, který svou snahou odlišit se za každou cenu je vlastně v rozporu s věcným výstavním účelem.

Karel Honzík je přesvědčen, že místo monotopických (jednomístných) výstav se začnou v budoucnu pořádat výstavy pantopické (všemístné), tedy decentralizované, takové, které již nebudou vystavovat izolované ukázky, ale celou skutečnost.

Stať vyšla v roce 1937 v časopise Přítomnost, knižně pak s doplněným autorovým úvodem v souboru s názvem Tvorba životního slohu (1946).

Sto let architektury vagónů

Karel Honzík rozebírá dlouholetý vývoj v konstrukci železničních vagónů. První vůz, který začínal mít vlastnosti vagónů běžných pro 20. století, byl postaven v severní Americe v roce 1832, tedy v době, kdy např. Německo, Rusko či Belgie ještě vůbec neměly železniční dráhu. Podle Honzíka patří dopravní architektura zaslouženě do architektury 20. století.

Stať vyšla v roce 1946 v souboru s názvem Tvorba životního slohu.

Poznámky k biotechnice

Autor srovnává architekturu s tvaroslovím přírody. Stejně tak železobetonová konstrukce jako list leknínu mají lehkou strukturu a propracované žebroví. Příroda se chová jako konstruktér, protože podléhá stejným fyzikálním zákonům. Cílem všech rostlinných i umělých staveb je hledat rovnováhu sil, klid, tvar, jakkoli přírodní i umělecká evoluce může přechodně vést k rozporům mezi formou a funkcí.

Stať vyšla v roce 1946 v knize Tvorba životního slohu.

Účinkuje: Josef Henke

Připravila: Blanka Stárková
Režie: Petr Adler
Natočeno v roce 1994.

Spustit audio