Karel Čapek – Josef Čapek: Lásky hra osudná. Poetická komedie s Viktorem Preissem v hlavní roli

6. leden 2024

V jedné podivné herecké společnosti soupeří o přízeň krásné herečky za vydatného přispění intrikánského kolegy zjemnělý Gilles a hromotlucký Trivalin. Na tomto jednoduchém půdorysu commedie dell´arte napsali bratři Čapkové hříčku na věčné téma lásky, žárlivosti a zrady. Vypůjčili si patetický a ornamentální sloh vytvořený dekadentními a symbolistickými básníky, ale uplatnili ho se vší ironií svého mládí. Poslouchejte on-line po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Rozhlasová úprava a režie: Hana Kofránková
Osoby a obsazení: Brighella (Viktor Preiss), Trivalin (David Novotný), Gilles (Jaroslav Plesl), Scaramouche (Michal Pavlata), Dottore Baloardo (Dalimil Klapka), Prolog (Aleš Procházka), Isabella (Klára Sedláčková-Oltová) a Zerbine (Růžena Merunková)
Dramaturgie: Martin Velíšek
Hudba: Petr Mandel
Natočeno: 2008

Komedie vznikala kolem roku 1910. Oba bratři ale mají přes svoje mládí již mnohé za sebou. Sblížili se s okruhem mladých umělců, kteří se scházeli v kavárně Union. Bratři Čapkové byli tak nerozluční, že si pro ně kdosi vymyslel erb – značku firmy Solingen s obrázkem dvojčat:

„Zjev obou bratří naprosto kontrastoval s dandyovskou, světáckou, metropolitní pózou jejich próz. Neboť v Unionce vystupovali oba ve stejných, studentsky šitých šatech, hnědých jako mléčná čokoláda, se stejnými občanskými buřinkami, pleť obou byla zdravě zardělá a tmavé vlasy pečlivě k lebce přičísnuté, takže ve všem všudy byli téměř ztělesněním svěžesti a zdraví a hlavně prostoty a snad i venkovanství." (František Langer)

Herec David Novotný při natáčení minutové hry Tak já tam teda zajdu

V letech 1908 a 1909 navštívili bratři centra secese Mnichov a Vídeň. Na jaře roku 1910 odjíždí Josef Čapek na studijní pobyt do Paříže, kde navštěvuje ateliér Colarossi. 27. října téhož roku se Karel Čapek stává studentem berlínské univerzity.

Herec Jaroslav Plesl při natáčení minutové hry Hanka a Linda mají potíže s rukopisem

Hra Lásky hra osudná byla otištěna ve 4. – 6. čísle ročníku Lumíra v roce 1911. Knižně vyšla poprvé v prvotině Zářivé hlubiny a jiné prózy roku 1916. Na profesionální jeviště se hra dostala až v roce 1930, kdy ji uvedl režisér Jiří Frejka ve výpravě Vlastimila Hofmana s hudbou Miroslava Ponce ve Studiu Národního divadla na scéně Stavovského divadla.

„Ze všech lidských métiers vedle lékařství dychtí divadlo nejvíce po tom, aby mohlo dělat zázraky,“ napsal Karel Čapek v roce 1922 do Lidových novin a pokračoval: „Máte-li rádi zázraky, musíte mít rádi divadlo.“

Spustit audio

Související