Kapitoly z dějin subsaharských frankofonních divadel a dramaturgií. Jak se vyvíjelo africké dramatické umění?

Dějiny subsaharských frankofonních divadel: 70. léta, čas deziluze

Jedním z největších darů Afriky je smích. Humor pomáhá africkým autorům vyrovnat se s mnohdy tragickou skutečností. Nahlédněme nyní prostřednictvím společenských a politických komedií konžských a kamerunských dramatiků do sedmdesátých let 20. století, které charakterizuje vystřízlivění z nadšenecké osvobozenecké vlny šedesátých let.

Ačkoli bývalí evropští kolonizátoři se jen těžko vzdávají svých vazeb na bývalé africké kolonie a snaží se udržet i nadále svůj vliv, přece jenom zodpovědnost za vedení jednotlivých zemí přebírají sami Afričané a zjišťují, jak křehká je hranice čerstvě nabyté svobody a nové diktatury.

Záporné postavy evropských kolonizátorů střídají na jevišti záporné postavy afrických diktátorů. Dramatici kritizují postkoloniální společnost, nemocnou korupcí, honbou za mocí, diktátorskými režimy. Na nedostatek témat si divadlo tohoto období rozhodně stěžovat nemůže! Kvete společenská a politická satira, velmi oblíbené jsou také vesnické frašky. Vzestup a pád tyrana bývá námětem mnoha komedií. Pokud jde o formu, zůstávají však divadelní autoři stále spjati se svými evropskými vzory, především s komediemi Molièra, Feydeaua či Labiche.

Spustit audio