Kapitoly z dějin subsaharských frankofonních divadel a dramaturgií. Jak se vyvíjelo africké dramatické umění?
Dějiny subsaharských frankofonních divadel: 60. léta jako období naděje
Po vlně osvobozeneckých hnutí v 60. letech 20. století se západoafrické frankofonní divadlo stává „místem zápasu o černošskou identitu“. Jde o období, které je nazýváno také „obdobím naděje“.
Nezávislé africké státy podporují lidové umění, neboť dokáže oslovit masy a sjednotit ty, kteří nečtou francouzsky. Charakteristickým znakem divadelních her vznikajících v 60. letech je poučný příběh, jímž se snaží autoři vrátit důstojnost Afričanů, poukázat na jejich silné stránky a tradice. Často i za cenu heroizace a pohádek s dobrým koncem. Pěstuje se divadlo společenské, sociální, militantní, panafrické. Na jevišti se představují symbolické osobnosti afrických dějin, jako např. zakladatel říše Mali Sundjata Keita, a zejména významné postavy odboje proti kolonialismu, k nimž patřil třeba opěvovaný africký vojevůdce a sjednotitel Zuluů, Chaka Zoulou. Další hrdinové se jmenují Alboury, Samory Touré nebo Béhanzin.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
