Kapitoly z dějin subsaharských frankofonních divadel a dramaturgií. Jak se vyvíjelo africké dramatické umění?
Dějiny subsaharských frankofonních divadel: Griotské divadlo a „divadlo nestoudných rošťáků“
V 80. letech 20. století dochází ve vývoji západoafrických subsaharských frankofonních divadel a dramaturgií k novému obratu. Tvůrci se odvracejí od divadla, které má tendenci neustále se podobat „bílým vzorům“ a volají po „afričtějších formách“.
První snahy se objevují už v sedmdesátých letech, kdy s koncepcí tzv. griotského divadla přichází z Pobřeží slonoviny Niangoran Porquet. O tom, že kořeny divadla v Západní Africe jsou pevně zapuštěny mj. v umění griotů, už víme. Grioti byli zkrátka součástí tradiční společnosti. Dnes je přínos Niangorana Porqueta spatřován spíš v jeho teoretické práci. Věnoval se jí zejména v osmdesátých letech.
Pro divadelní směr zvaný griotismus je charakteristický odklon od slova, jednalo se tedy spíš o divadlo fyzické, divadlo masek. Jedním z mála autorů, kteří v té době vzývají naopak poetičnost textu, je Konžan Sony Labou Tansi. Jde o důležitou postavou moderního západoafrického frankofonního divadla. Současnými autory i teoretiky je pokládán za jejího „zakladatele“.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka