Kajetán Písařovic: Řekli mi, že se hodím na malou scénu. Trochu jsem se urazil, ale měli pravdu. Baví mě soustředit se na detail

Kamrlík, do kterého jako malé dítě nesměl. U kuchyňského stolu novinář a zakladatel Respektu Ivan Lamper, jenž na kradeném psacím stroji opisoval texty do samizdatových revue Vokno a Revolver, před domem auto s cizími pány a v kazeťáku hudba Psích vojáků či Leonarda Cohena. Tak vzpomíná herec Kajetán Písařovic na dětství strávené v bytě na pražských Vinohradech, kde – většinou schovaný pod stolem – poslouchal rozhovory režisérů, publicistů a dalších osobností předlistopadové doby, kteří se u Písařoviců scházeli.

Kajetán Písařovic|foto:Prokop Havel,Český rozhlas

Když se pak v evangelickém kostele v Podolí v roli zbrojnoše poprvé postavil na prkýnka, která znamenají svět, uvědomil si, že mu pohyb a „jevištní mluva“ jdou o trochu líp než ostatním. Přihlásil se na konzervatoř, ovšem vzali ho až napodruhé, do Ostravy. Za slezské štace a tamních setkání radostně těží dodnes. „Jednou jsem seděl s mou profesorkou Annou Cónovou, která mi říkala, že existují velká a malá divadla, v každém se hraje jinak, v každém se používají jiné výrazové prostředky. Pro mě že prý budou lepší ta střední a malá divadla,“ vzpomíná Písařovic.

Herci Kajetán Písařovic a Petr Stach při natáčení minutové hry Hamlet a smrt|foto:Prokop Havel,Český rozhlas

Tehdy se trochu urazil, čas ale ukázal, že učitelka měla pravdu: Písařovic svou hereckou dráhu kromě několika ostravských scén spojil například i s Divadlem na Zábradlí, ústeckým Činoherním klubem anebo pražskými divadly Meet Factory či Tygr v tísni. „Ďábel tkví v detailu. Menší prostor člověka nutí k jistému druhu soustředění. Mám to i teď, když sedím ve studiu a koukám na vás. Mě ten detail zkrátka baví víc,“ konstatuje.

Francouzský Večer evropské literatury: Kajetán Písařovic a Virginie Béjot |foto:Veronika Štefanová,Český rozhlas

V češtině i polštině hrál také v Těšínském divadle, a jak ve Vizitce dokázal, znalost polštiny si nadále drží. „Hrát v cizím jazyce je super. Protože máte hrůzu z toho, že něco zapomenete, naučíte se i texty kolegů,“ usmívá se Písařovic při vzpomínce na roli Wolanda z Mistra a Markétky. Poláci jsou prý hrdí, otevření, odvážní a mají vždy čisté boty.

Ve Vizitce s Michalem Burešem hovořil také o namlouvání audioknih a o rozhlasové práci. Posluchači Vltavy znají Písařovicův hlas z rozhlasové hry Tennesseeho Williamse Skleněný zvěřinec, která měla premiéru roku 2016. „Děkuju režisérovi Petru Mančalovi, že mě posadil za mikrofon. Jestli existují rozhlasové Oscary, doufám, že to tam jednou řeknu.“