K rozchodu si pusťte Dirty Projectors, vstříc novým dobrodružstvím vykročte s Temples

Druhý měsíc roku 2017 přinesl hodně novinek. Vedle zajímavých debutů to byly i očekávané desky zavedených skupin. Zájem vzbudily už čtyři vydané singly Dirty Projectors, které předznamenávaly stejnojmennou desku skupiny okolo Davea Longstretha. Na ní pracoval bez své partnerky Amber Coffman, která se po rozchodu věnuje své sólové kariéře. Zatím ale stihla vydat jedinou skladbu.

Ukončení vztahů bývá velmi častým a oblíbeným námětem při skládání. Ne vždy má ale tato katarze pozitivní dopad. Naštěstí v případě nové desky Dirty Projectors se povedla většina věcí tak, jak má. Práce na deseti místech, převážně v Los Angeles a New Yorku, precizní produkce i nespočet hudebníků a skrytých zvuků dělají z nahrávky zážitek.

Ten se dá díky vybraným singlům (Keep Your Name, Little Bubble nebo poslední Cool Your Heart) konzumovat po dávkách, nejlépe ale funguje jako postupně servírované devítichodové menu. Tak nejlépe vyniknou náročnější části jako Death Spiral nebo Ascent Through Clouds. Když máte ke konzumaci navíc kvalitní aparaturu, podtrhne to žánrové a zvukové změny. R&B, klasika, progresivní elektronika i přímočarý pop. V hudbě Dirty Projectors se tyto prvky objevovaly vždy. Teď jsou ale asi nejlépe poskládané tak, aby prostoupily k běžnému posluchači. I tak zůstává nahrávka nepřístupná masám a lahůdkou pro ty, kteří se zajímají.

Naopak pro ty, kteří chtějí vypnout a rádi se nechají bezmyšlenkovitě vést, tu je druhé album britské skupiny Temples. Ta se zapsala zejména výbornými skladbami Shelter Song a Mesmerise. Odkazy psychedelie a starých dobrých kytarovek. Debutová deska Sun Structures sázela zejména na tuto vlnu nostalgie. Rozbít ji dokázala až předělaná nahrávka od producenta, který si říká Beyond The Wizerd's Sleeve.

Teď se dostali Temples do nelehké situace navázat zajímavým pokračováním. Jak je cítit z novinky Volcano, hravost a chuť jim nechybí. Zároveň se ale rozhodli jít cestou menšího odporu. Skladby jsou čitelnější, jejich nálada sahá i dále než za hranice 60. a 70. let, přestože je tahle éra stále největším zdrojem inspirace. Už první tóny – eletronický riff naznačuje, že ani soudobá produkce, se kterou pracují například Muse, není skupině cizí.

Právě v aranžích a produkci si dali hudebníci hodně záležet. Ze své tvorby tím tak ale opustili od svého světáckého přístupu, který je na jednu stranu potápěl, zároveň ale snadno definoval na první desce. Temples chtějí jít v roce 2017 s dobou. I když je jejich pojetí částečně přežité, mohou být snadnou propustkou do světa legend a inspiračních zdrojů pro ty, kteří nejsou potopeni do tvorby Davida Bowieho nebo Pink Floyd.

Temples si albem Volcano neuškodili. Na festivaly budou ještě zajímavějším doplňkem odpoledních slunečných časů a výborným soundtrackem zapadajícího slunce. Na hlavní pódia po setmění to ale ještě není. Posoudit kapelu můžete osobně – 9. dubna zahrají Temples v Paláci Akropolis.