Just You Stand And Listen With Me

(…) Christine Correa se vrací k šedesátým letům, kdy Státy rozhýbala první vlna boje za emancipaci. Hnutí za zrovnoprávnění žen a snad především původních obyvatelů Spojených států. Kteří do té doby žili pod presem zjednodušeně řečeno bílých mužů. A ta ozvěna přichází proto, že celé toto hnutí, jak samozřejmě dobře víme, znovu v uplynulých letech nabylo na síle a aktuálnosti. I když už zdaleka ne z tak základních důvodů. Emancipaci žen už prakticky nikdo neřeší, ale vrací se rasové problémy. Návrat k muzice z té doby, let šedesátých, působí logicky a nový drive tuhle desku řadí mezi důstojná a přitom hudebně poutavá upozornění. (…)