Julius Zeyer: Jan Maria Plojhar (14 částí)

Prozaik, básník a dramatik pozdně romantického období Julius Zeyer patřil k okruhu autorů publikujících v časopise Lumír. Sdílel s nimi zálibu v cizích látkách, silný kontakt se světovou kulturou i estetická hlediska, zvláště ideál krásy protikladný každodenním projevům všednosti a strohosti.

Básník, k jehož 170. jubileu uvádíme premiéru četby z jeho románu, se narodil 26. 4. 1841 v Praze v zámožné měšťanské rodině německo-francouzského původu. Jeho studia byla zprvu zamě­řena k tomu, aby převzal otcův dřevařský podnik: navštěvoval reálku a krátce pražskou techniku, ve Vídni se učil tesařství a v roce 1862 podnikl cestu na zkušenou (navštívil Německo, Švýcar­sko a Francii). Jako mimořádný posluchač studoval v Praze filozofii a staro­věké kultury a začal se věnovat literatuře. Za vzděláním a za prací cestoval téměř po celé Evropě. Jinak žil v Praze, kromě dvanáctiletého období života ve Vodňanech (od roku 1887). V roce 1889 se znovu vrátil do Prahy, kde 29. 1. 1901 zemřel.

Hlavním motivem románu Jan Maria Plojhar (1888) z autorovy současnosti, s mnoha autobiografickými prvky, je smrt a zklamání po­zemským životem. Titulní hrdina pocházející z bohaté rodiny trpí ná­rodní malostí a přízemností lidí, kteří ho obklopují i vášnivou a zklamanou láskou. Na své pouti prožije řadu zraňujících situací. Po smrti matky ztrácí bezpečí domova a finanční zajištění. Jeho mysl drásá soudobé poddanské přizpůsobování české společnosti rakous­ké nadvládě. Tváří v tvář tomuto vývoji raději volí souboj a odjezd ze země.

V cizině zažívá milostnou deziluzi z vášnivého vztahu k ženě stravující své milence divokou a sobeckou láskou, zklamání z neúspěchu, když se po odchodu z námořní služby neprosadil jako básník, až po tragické zranění fyzické v osudném střetu s rakouským důstojníkem. Umí­rání uprostřed melancholické scenerie římské Campagne nezabrání ani milostný vztah k čisté dívce, která zvolí dobrovolnou smrt po jeho boku. Zaslíbení lásce a smrti předznamenávají a zesilují vložená vyprávění a ze­jména stále přítomné symbolizující reminiscence na staré kultury a mýty.

Četbu připravila Dagmar Oravová, v režii Petra Mančala účinkuje Aleš Procházka.