Jules Verne: Cesta kolem Měsíce. O odvážné kosmické výpravě tří přátel, kteří se rozhodli překonat zemskou tíži

Kterýsi literární kritik se o Julesu Vernovi vyjádřil pochvalně a jasnozřivě v seriózním listu Le Temps: „Pan Verne má dvě vlastnosti, které zřídkakdy nacházíme u jednoho člověka: přesnost vědce a fantazii prvotřídního vypravěče.“ A právě tyto dvě vlastnosti se šťastně spojily v románu Cesta kolem měsíce.

Verne v něm opravdu věšteckým způsobem předpověděl řadu prvků, které později lidé při cestě na Měsíc využili. Jeho text je ale také plný opravdu třeskutě humorných scén. Autor konfrontuje protichůdné vědecké názory a vždy se včas zastaví, když vyprávění začne být příliš neuvěřitelné. Humorem a ironií maskuje nedostatek lidských vědomostí o Měsíci.

Před více než sto lety napsal Jules Verne knihu o výpravě k Měsíci. Jeho kosmická loď Kolumbia startovala z Floridy a po obletu Měsíce přistála v Pacifiku. V okamžiku, kdy se naše Kolumbia moderního věku blíží k planetě Zemi, kde ve stejném Pacifiku zítra přistane, zdá se její posádce vhodné podělit se s vámi o několik úvah...

Neil Armstrong, první člověk na Měsíci

Kniha Cesta kolem Měsíce (Autour de la Lune, 1870) je volným pokračováním románu Ze Země na Měsíc (1865), v němž se líčí historie založení Gun-Clubu, baltimorského sdružení dělostřelců a odborníků na balistiku, kteří hodlají vystřelit dělovou kouli až na Měsíc. Členové klubu předpokládali, že střela bude bez lidské posádky, když během montáže obřího kanónu, Kolumbiady, přišel telegram z Paříže: „Nahraďte kulovou střelu kuželovitě zakončeným válcem. Poletím v něm.“ Podepsán byl Michel Ardan.

Lze snadno rozpoznat Vernův vzor pro tuto postavu, převrátíte-li jméno – Nadar, vl. jm. Gaspard-Félix Tournachon (1820–1910), francouzský fotograf a průkopník balónového létání, Vernův přítel. Verne svému příteli tehdy napsal: „V tuto chvíli jsem musel postavit v knize na scénu člověka s nejlepším a nejstatečnějším srdcem a prosím za prominutí, že jsem si vybral Tebe.“

Američané nemohli tuto výzvu nechat bez odpovědi: k neohroženému francouzskému cestovateli se přidali předseda Gun-Clubu Barbicane (zde vstupuje do hry Vernův humor – Barbicane je jediný z vyšších představitelů Gun-Clubu, který není zmrzačen po dělostřeleckých nezdarech, nadšený sekretář klubu Maston musí zůstat na Zemi, neb má obě nohy dřevěné), a skeptický kapitán Nicholl, který ve zdar letu nevěří, ale chce být při tom.

Střela je vypálena z obřího děla pomocí ohromného množství střelné bavlny, let bude ze Země sledován obřím teleskopem.

Z kaligrafického hlediska je román čtivý. Vy posuďte uměleckou stránku. Celkově všechno, co se o tomto souputníku říká, a všechny otázky, které se k němu vztahují, tam jsou pojednané. V tomto smyslu je kniha plně vyčerpávající a soudím, často i velice troufalá.
Z dopisu Julese Verna nakladateli Hetzelovi

Cesta se ovšem nevyvíjí přesně podle vědeckých výpočtů: cestovatelé na Měsíci nepřistáli, dostali se na eliptickou oběžnou dráhu kolem Měsíce. Aby tuto dráhu pozměnili, použili odpálenou pomocnou raketu v naději, že se na Měsíc dostanou. Stal se však pravý opak: vesmírný koráb je unášen k Zemi a spadne do Tichého oceánu, odkud je posléze vyloven.

Kniha Cesta kolem Měsíce je prodchnuta humorem, někdy chtěným, jindy bezděčným, a tento humor činí román i dnes velmi čtivým. Cestovatelé s sebou např. vezou na Měsíc dva psy, aby je zkřížili s měsíčním psím plemenem. Zdechlinu jednoho psa, příznačně pojmenovaného Satellit, pak vyhodí okénkem do „éteru“ a ona je provází právě jako satelit. Z hovorů tří cestovatelů taky vyplyne, že vlastně nevědí, jak se mají dostat zpět na Zemi...