Jsem extrovert, ale zároveň i introvert

Trigon mezi Sluncem ve znamení Vodnáře a planetou Mars ve znamení Blíženců: Svoji výraznější inteligenci a silnou emotivitu jste schopná dobře slovně vyjadřovat, často prudce a přesvědčivě. Kritického ducha a slovesné bohatství jste proto předváděla svým blízkým už odmala. Musíte neustále něco dělat, něčím zajímavým se zabývat, abyste byla spokojena a cítila se platná svému okolí. Ráda ale pracujete a tvoříte v souvislosti s větším kolektivem lidí, protože vás zajímá společenská činnost a přátelství.

Jste emotivní ve svém slovním projevu? Předváděla jste své umění už odmala?

Kateřina Winterová|foto: David Ašenbryl

Jsem tak emotivní, že teď ani nedokážu odpovědět... Máte pravdu. Když mě něco rozruší, rychle reaguji, někdy docela prudce. Nekontroluji, co říkám. Ale myslím si, že mám omezený slovník, některá slova neustále dokola opakuji. A jestli jsem už odmala převáděla svoje umění? Jaké? Nemám pocit, že by to bylo extrémní, protože se v podstatě velmi stydím. Jsem extrovert, ale zároveň i introvert. Odmalička u mě určitě byly nějaké projevy jako hraní divadla a zpívání, tancování, ale s mírou. To si ale myslím já. Nevím, co si o všem myslí ostatní lidé, kteří mě znají.

Potřebujete se neustále něčím zabývat? Jste spokojená, když jste platná svému okolí?

Jsem docela líná, ráda se povaluji a nic nedělám. Ale vždy po chvíli zjistím, že něco dělat potřebuji. Lenost velmi ubíjí, "leze" člověku na mozek. Proto moje potřeba něco dělat, tvořit, může začínat třeba u zašívání knoflíků. Jde o maličkosti, u kterých se ale dokážu soustředit. Pokud ty věci pro někoho udělám, komusi pomůžou, ať už je to dárek, nebo jenom hra, tak mě určitě zajímají. Mám rozvinutější sociální cítění.

Pracujete ráda v kolektivu lidí? Co pro vás znamená přátelství?

Mám v sobě velké množství rozporů. Dělám povolání, které je závislé na kolektivu, ale ve své podstatě jsem trochu samotář. Nevadí mi být sama. Přátelství je velmi důležitá věc pro každého, i když si myslím, že opravdových přátel mám málo. Právě proto, že mi nějakou dobu trvá navázat pevné vztahy, tak mám vlastně přátelství ze školy, která trvají už deset a více let. Jsou nějakým způsobem prověřená. Nosím ty lidi ve svém srdci, dali by se ale spočítat na prstech jedné ruky. I když mi občas vyčítají, že se s nimi nestýkám tolik a nekontaktuji se s nimi často. To je ale tím samotářstvím, potom se s nimi stejně ráda vidím.

Trigon mezi Lunou ve znamení Raka a Uranem ve znamení Štíra: Svou netradičností občas někomu vyrazíte dech. Čekal vás náhlý úspěch, který měl být spojen s moderní dobou a novátorstvím. Vaše silná představivost se nerada poutá tradičními pohledy, ráda prošlapáváte nové cesty v oboru, kterému se věnujete. Přitom se necháváte ovlivňovat jakoby skrytými vlivy, působíte magneticky a to přenášíte na své okolí. I když se chcete občas cítit jako obyčejný člověk, jste zrozená pro popularitu i díky schopnosti psychologického vcítění a další schopnosti kontaktní tvorby před publikem.

Jste dobře uzpůsobená pro moderní život? Máte ráda novinky?

Kateřina Winterová|foto: David Ašenbryl

Musím se smát tomu, co mi říkáte. Jsem v podstatě hrozně konzervativní. Nejsem člověk, který by po příchodu internetu mu ihned propadl. Telefony, digitální fotoaparáty, filmové kamery. Fascinuje mě, že jsou lidi schopní vyvíjet takové technologie, které se týkají kosmických výzkumů a třeba vývoje ponorek. Ale na druhou stranu je ve svém životě nepoužívám, ani mi nechybí. Lidi se diví, že třeba nemám ani e-mailovou adresu, protože já si vše radši napíšu postaru tužkou. Vidím to pak před sebou reálně. S telefonováním jsem měla velký problém odmalička. Komunikace přes sluchátko byla pro mě problém, to samé focení, natáčení kamerou. Jsem uzpůsobená, pokud vznikají nové dobré věci, ale hrozné jsou třeba moderní zbraně. Nevím, jak se s nimi a jejich používáním mám vyrovnávat. Samozřejmě nechci žít ve středověku, ale sám mě fascinuje pro svůj soulad života lidí ve spojení s přírodou. Je to u mě rozporuplné.

Potřebujete prošlapávat nové cesty v divadle? Cítíte přitom magnetismus tvorby?

Ráda bych. Mám záchvaty, kdy mě už nebaví realismus samotný, a říkám si: pojďme dělat nové věci, užívat tělo a hlas jinak. Ale stejně je všechno, co děláte, o smyslu věci. Takže je jedno, jestli tvorba půjde touto nebo jinou cestou. Může mě zasáhnout supermoderní představení s efekty. Stejným způsobem mě ale osloví klasické představení, kde mě zasáhne jeho myšlenka nebo osudy postav. Ano, pojďme razit nové věci, ale nepošlapávejme, co tu už bylo a prověřilo se jako dobré. A magnetismus tvorby? To zní dost intelektuálsky. Já jsem velmi ráda divákem, užívám si představení jako opravdu vděčný jedinec. Jsem hodně kritická, ale v některých věcech soucítím s herci, dokážu se přesně vžít do jejich rolí. Lidi se mi někdy diví, že s nimi cítím i ve špatných představeních. Podporuji je, právě proto, že se skutečně snaží. Cítím vztah jeviště-hlediště, jeho náboj. Když člověk dělá na něčem novém, pohlcuje to. Energie, která se přitom vytváří, se dá nazvat magnetismem, ale zní mi to příliš složitě.

Byla byste radši normálním člověk, nebo si život bez herectví a zpěvu pro veřejnost nedokážete představit?

Kateřina Winterová|foto: David Ašenbryl

Vaši otázku neberu za nijak zvláštní, protože tento problém řeším už od studia ve škole. Dělala jsem konzervatoř a najednou zjistila, že mě to vlastně vůbec nebere a nezajímá. Že chci chodit do továrny, mít píchačky a přesně odpracováno, pak jít domů, den za dnem stejně. Jakoby skutečně pracovat, protože jsem měla pocit, že moje práce nemá smysl. Že jde jenom o nějakou lež, která se předvádí na jevišti a nemá hodnotu. Připadalo mi, že větší hodnotou je být zedníkem a postavit dům, něco opravdu trvalého. Samozřejmě se to tak dá říct, ale umění zase ohromně obohacuje. Takže šlo možná jenom o nějaké naivní představy mého budovatelského a sociálního cítění, že jedině ten pekař je pravý člověk, který může něco ovlivňovat. A zpívání?. Na chvíli se lidi zastaví, zazpívají si písničku taky a pak jdou zase domů, trpět nebo užívat si své životy. Myslím si, že jsem normální, jenomže hraní a zpívání je moje přirozená součást. Ale je normální ten, kdo dělá housky, nebo člověk, co se zabývá uměním? Švadlena taky pracuje pro lidi a může vše vytvářet s láskou. Nikoho bych nekastovala.

Jakým způsobem se vkládáte do rolí?

Jsem spíš typem herce, který bere ze svých zážitků. Pořád se učím, je to pro mě těžké. Dělat něco, co si nedokážu představit, je potom dřina, velký úkol. Beru tedy zevnitř své duše. Je to někdy velmi vyčerpávající, výrazně spojené s emocemi, takže se ve všem potom "máchám". Pokud se ale člověk brouzdá ve své duši příliš, já už to herecky dělám sedm let, musí si dát pozor. Nikdo se přece nechce zbláznit.

Konjunkce mezi planetami Merkur a Venuše v Kozorohu, a jejich opozice na Saturn v Raku: Přesně tady máme možnost uměleckého úspěchu, která se projevila a byla uplatněna. Hudební a slovesné nadání má elegantní vnější projev, k čemuž pomáhá i milý a sympatický charakter, ten má ale melancholický podtext. Z občasného pesimismu a samoty vás vyvádí přátelské prostředí, jež vás většinou obklopuje.

Jak pracujete se svým hudebním a slovesným nadáním? Máte smysl pro eleganci?

Kateřina Winterová|foto: David Ašenbryl

Dostanu nebo si dám úkol - role může být úkolem, nebo text, melodie do hudby. Je mi třeba řečeno: "Pojď nám zahrát, dostala jsi roli Julie. Co máš, jaké prostředky?" Vše se probírá. Pak se vyhledají nové prvky, aby pořád šlo naše nadání nahoru. Člověk se totiž musí neustále učit a dále postupovat. Snažím se uplatňovat, co umím, učím se nové věci. Někdy to jde hůř, někdy snáz. Taky si nechám hodně poradit, protože jsem ve věcech strnulá. Sama proto hledám obtížně, je pro mě lepší, když mě někdo vede. Ve spojení s partnery jsem schopná víc věcí nacházet. A co se týká elegance - ráda si věci ušiji sama. Zpracovávání a střihy látek mě baví, odmalička mě šití fascinuje. Ale spousta lidí nechápe můj styl oblékání, můj vkus. A co se týče elegance v chování a vystupování - to už je horší, protože mě někdy ta vnější uhlazenost zavání elitářstvím, že si někdo na něco hraje. Ale pokud je někdo elegantní ve způsobech a jde o jeho přirozenost, tak to je pak nádherné. Závidím mu to a chci to umět taky!

Jste častěji spíš milým a veselým člověkem, nebo po práci vyhledáváte samotu? Jak si pomáháte při střídání nálad?

Je to přesně v melancholickém podtextu mé povahy. Když jsem ve společnosti, která mi sedne, dokážu být opravdu vtipná, ráda se bavím, řádím a dokážu se hodně odvázat. Pak, když je třeba po představení, radši chodím domů, nejdu si sednout do divadelního klubu. Vyvenčím psa a schovám se doma. Přece jen když odehrajete představení před sedmi sty diváky s třiceti partnery na jevišti, tak vám to vezme nějakou energii. Někdo jí pak potřebuje ještě "dojet" po představení, ale u mě poslední dobou převažuje spíš potřeba samoty. Snažím se být veselá a milá. Někdy sice milá nejsem, ale určitě je lepší být veselý a milý než hnusný a odporný. Když už posté znovu hrajete nějakou roli, dostanete se do divadelního prostředí a zapomenete, že vám před chvíli bylo špatně. Nálady se vám vyrovnají, ale vlastně vám nic jiného nezbývá, protože nejde vejít na jeviště a říct na něm: dneska je mi špatně, nemám dobrou náladu, a proto budu hrát takto. Ani lidi vám to nedovolí, protože v divadle převažuje vzrušení z věcí, které před vámi vznikají. Ale někdy je to těžké, střídání nálad odnášejí lidi kolem mě. Jde o uvědomění si okolností. Je důležité nebýt nepříjemný, najít v sobě lepší myšlenky a něco podstatného dělat.

Čím se v životě nejvíc bavíte? Jde o vaší práci?

Kateřina Winterová|foto: David Ašenbryl

Je hrozně těžké, když děláte práci, kterou lidi považují za zábavu. Baví mě, ale vedle toho mě některé věci baví víc. Například v určitý moment zašívání knoflíku, protože se přitom totálně odreaguji a vzniká něco reálného, na co se dá sáhnout. Možná jde o hloupost. Práce mě určitě baví, dělat divadlo i koncertovat, i když jsem si na to musela zvykat. Ze začátku pro mě bylo utrpením stát před lidmi a sdělovat jim svoje pocity. I v divadle - kolegové se většinou radují, že je plno, ale já si říkám: Hm, dobře. A když řeknou: Dnes přišlo málo lidí, tak se raduji, protože může vzniknout zvláštní atmosféra. Když je v sále méně lidí, tak se podle mě diváci lépe soustředí. Víc se bojí, jsou napnutí a pozorně sledují. Jde o protiklady, ale týkají se atmosféry v divadle a potažmo i v mém životě. Ale určitě mě to baví, mohla bych ale být i hornicí a tvrdě dřít. Ale život přinesl toto, nebo jsem si spíš dopomohla k tomu, co je nesvobodné a zároveň hrozně svobodné. Oceňuji své možnosti.

Sextil mezi planetou Neptun ve znamení Střelce a planetou Pluto ve znamení Vah, opozice Neptuna na planetu Mars ve znamení Blíženců: Vaše rozsáhlá imaginace a duševní nezávislost vás uvádějí do éterických představ, které snáší dolů vaše potřeba aktivity a práce. Zajímají vás nadpřirozené záhady, díky čemuž se vám dostává nepochopení okolí. Jste nakonec veskrze intuitivní a esteticky založený člověk, který potřebuje mnoho vědět a o mnoho věcí se zajímá, aby se rozvíjel, ale přitom se i dobře pobavil.

Podle všeho máte rozsáhlou imaginaci a fantazii. Co pro vás znamenají sny a záhady?

Mám pocit, že žiji dva životy - jeden na zemi a druhý někde v mé hlavě i kolem ní. Někdy s tím mám trochu problémy, opravdu mě baví snít s otevřenýma očima. Pořád mi v hlavě něco jede, jsem potom ve světě, kde všechno jde a funguje. Mé sny jsou zvláštní, i když je neumím vykládat, přijde mi zajímavé, že něco takového se nám v noci děje. Žijete nějaké příběhy. Co to vlastně je? Miluji dokumenty, knihy týkající se záhad, UFO, ale taky jak je možné, že nějaká civilizace znala kolo a jiná vůbec ne, stavěla na jiných principech. Fascinuje mě to. Někdy mám problém v komunikaci s lidmi. Teď tu s vámi mluvím. Řeknu půlku věty, ale "dojede" mi v hlavě a mám pocit, že jsem to člověku řekla. On mi rozumí, ale neví vlastně, co mu říkám. Dokážu se například dorozumět se svým psem bez povelů, jak jsem nedávno zjistila. Donutila mě k tomu ztráta mého hlasu. Najednou nebylo možné psa zavolat na povel, ale nakonec v ten okamžik přišel. Jde o záhadu, jak se třeba přenáší myšlenky.

Cítila jste odmala od svého blízkého okolí pochopení?

Traumata z dětství nemám. Možná jsem si přišla nepochopená, ale mí rodiče mě nechali rozvíjet se někdy až příliš volně podle mého. Zřejmě ale vystihli to, co potřebuji. Svobodu, která ale má své hranice. Sklon k ulítnutí ve mně je, ale oni to "ukočírovali". Jak jsem mluvila o módě, tak je pro mě nějakým výrazivem. Ale pak si ke mně například sednou lidé a mluví do mě: "Proč se takhle oblékáš? Proč to děláš? Chceš být za každou cenu jiná, zvláštní?" - Úplně je irituji. Nechápu je, protože mi to přijde jako nepodstatná věc. Kdybych je iritovala nějakým chováním nebo činy, ale pokud jim vadí, jak se oblékám... Ale nepochopení přichází i ve stylu mého života a vnímání věcí. Většinou se mi líbí jiné věci než všem ostatním. Hrozně si stojím za tím, že se mi to líbí, ale v konečné fázi obrátím a řeknu - vlastně máš pravdu, nelíbí se mi to jako tobě. Lidi potom koukají, proč přišla tak náhlá změna. Ale našla jsem si svou cestu a nepletu se jiným do jejich.

Jste intuitivní člověk?

Intuice podle mě funguje hodně, jenom nejsem zvyklá jí poslouchat. V moderní společnosti, ve které žijeme, jsou tyto věci na samém okraji zájmu. Mizí povědomí o tom, že podobné záležitosti fungují. Všechno za vás udělají přístroje a vy se nepotřebujete něčím řídit. Já si ale myslím, že opak je pravdou. Čím víc jste zahlceni technikou, tím víc musíte poslouchat své tělo. Protože to jinak nejde, šel byste sám proti sobě. Pokud člověk začne naslouchat svému tělu a intuici, opravdu to zafunguje. Ono vám řekne, co dělat a co ne, pokud jde o správnou věc nebo ne. Jsou to jemné vibrace někde vzadu v hlavě, které říkají důležité věci. Můžu tedy říct, že jsem intuitivní.