Josef a Karel Čapkové: Adam Stvořitel. Tragikomedie o výstřelu z kanónu negace a potížích se stvořením světa

4. leden 2025

Hlavní hrdina hry Adam se rozhodne zničit svět výstřelem z kanónu negace. To se mu povede, ale Bůh mu umožní, či přesněji mu přikáže stvořit svět od základů znovu. Otázkou je jen jaký… Rozhlasovou inscenaci Dimitrije Dudíka s Viktorem Preissem v hlavní roli poslouchejte online po dobu čtyř týdnů po odvysílání.

Rozhlasová úprava a režie: Dimitrij Dudík
Osoby a obsazení: Adam (Viktor Preiss), Alter Ego (Ivan Trojan), boží hlas (Otakar Brousek), nadčlověk Miles (Vladimír Čech), zmetek (Ota Jirák), Eva (Nela Boudová), Lilith (Martina Hudečková), žena Alter Egova (Dana Černá), rétor (Alois Švehlík), poeta (Arnošt Goldflam), vědátor (Josef Somr), romantik (Zdeněk Maryška), Hédonik (Daniel Rous), filosof (Přemysl Rut) a další
Dramaturgie: Martin Velíšek
Hudba: Petr Mandel
Natočeno: 2008

Po dramatu R.U.R. a románu Krakatit se ve spolupráci s bratrem Josefem vrátil Karel Čapek k tématu konce světa. Férie Adam Stvořitel reaguje na politická a společenská hnutí, která přinášela a přináší jednoduchá, přímočará řešení: anarchismus, socialismus, komunismus a fašismus.

Hru psali bratři Čapkové nezvykle dlouho – záměr hru napsat vznikl kolem roku 1925 a premiéru měla až 12. dubna roku 1927 v režii K. H. Hilara a na scéně V. Hofmana. Dlouho se oba autoři trápili zejména s vyústěním hry a definitivní verzi předcházela řada variant.

Dobový úspěch byl vlažný. Josef Čapek k tomu napsal: „Adamovi se u nás dobře nerozumělo. Je to ovšem věc nedokonalá, ale ne špatná a slabá. První chyba je v tom, že je tam všeho moc a ničeho dost. Pak je z toho neforemnost, která se nakonec rozsype. Mysleli jsme při tom na příliš mnoho věcí, na české rezonérství a zase na nás dva a zase na Stvořitele republiky, je to děláno z živé pěny, která dýmá a vaří se.“

Vývoj následujících let dal vizím obou bratrů daleko děsivější tvář. A přitom návod jak těmto věcem čelit je zdánlivě tak snadný: „Myslím, že by se s trochou obyčejné lásky a srdečnosti daly ještě dělat zázraky.“ 

Václav Černý k této větě Karla Čapka dodává: „Nuže cítíte v těchto slovech onen nesčíslný poklad čapkovské vlídnosti, onu opravdovou, přehlubokou shodu s člověkem, onu dávnou ‚dulcedinem cordis‘ sladkost srdce starých filosofů, tak nezaměnitelně zjihlou a zhořklou melancholií lehké rezignace? Ale cítíte v nich také onen stín strachu, strachu ze všeho bouřlivého a vzpurného, ze všeho vášnivého, tělesného, vzrušujícího a matoucího, tu důvěru, ano, ale bez exaltace, tu lásku, ale bez otřesů a bláznění, tu šetrnost bojící se urazit, ten mír duše, ale bázlivý, krotký a nervózní?“ Ano, ještě se dají dělat zázraky.

Spustit audio

Související