Životopisný průvodce čapkovskou Prahou. Jaromír Slomek přináší čtyřiatřicet zastavení na pomyslné vycházce českou metropolí

Přebal knihy Jaromír Slomek: Prahou bratří Čapků|foto:Nakladatelství Academia

Jak název napovídá, publikace čítající dvě stě šedesát pět stran, doprovázená množstvím fotografií, jejichž autorem je z velké části Robert Sedmík, mapuje pražské lokality spjaté s životem a v menší míře i tvorbou Josefa Čapka a jeho mladšího bratra Karla, potažmo jejich nejbližších. Jak ovšem autor hned v úvodu podotýká, „rezignovali jsme na čapkovský místopis literární a publicistický“, takže na nejrůznější pražské reálie přítomné v textech bratří Čapků se v jeho knize nedostalo. Což má za následek mimo jiné to, že se do popředí trochu nečekaně dostává jejich dramatické dílo, zmiňované v souvislosti s vybranými pražskými divadly. 

Četba o uměleckých osobnostech tak zvučných jmen, jako jsou bratři Čapkové, pochopitelně nemůže slibovat nějaké převratné nové informace – o to překvapivější jsou pak autorem zmiňované nesrovnalosti v dataci některých událostí z jejich života v podání různých čapkovských badatelů. A trochu udivující je koneckonců také skutečnost, že i když máme co do činění s průvodcem, ve výsledku působí spíše jako stručný životopis bratří Čapků, který se dokonce vyznačuje jistou mírou chronologičnosti.

Zajímavá zastavení, ale bedekr to není

Na rozdíl třeba od nepoměrně poutavějšího průvodce manželů Karla a Kateřiny Pioreckých s názvem Praha avantgardní, který ovšem pro jeho údajné nedostatky Jaromír Slomek svého času podrobil ostré kritice, totiž kniha Prahou bratří Čapků příliš neplní roli bedekru. Jednotlivá zastavení tu zůstávají v podstatě separována, nejsou zanesena do uživatelsky praktičtější společné mapy, a autor nenavrhuje čtenářům vhodné trasy nebo dopravní spojení k jejich reálné obchůzce.

I přes to se nám dostává do rukou kniha, která by neměla chybět v knihovně žádného ctitele bratří Čapků nebo milovníka pragensií, ať už kvůli autorem shromážděnému textovému materiálu (včetně takových rarit, jako je několik veršů Karla Čapka nezařazených ani do jeho sebraných spisů), nebo pro některé zajímavé fotografie v čele se snímky proslulé vinohradské dvojvily bratří Čapků, a to včetně jejího interiéru. A pokud jde o Jaromíra Slomka, jsem si takřka jistý, že ani tento průvodce nebyl jeho posledním. Já v to alespoň doufám.