John Millington Synge: Studna světců

Nejznámější a nejuváděnější hrou irského dramatika Johna Millingtona Synga je bezpochyby Hrdina západu. Ale vedle této komedie, jejíž premiéra vyvolala největší skandál v dějinách irského divadla, napsal autor řadu dalších pozoruhodných her, které jsou neprávem opomíjené.

Studna sv. Attracty v Irsku|foto: Aiden Clarke

Mezi ně patří také komediálně laděná moralita Studna světců. Poprvé ji uvedlo irské národní divadlo Abbey Theatre v únoru 1905. Příběh dvou slepých venkovanů je působivým podobenstvím o slepotě vnitřní i o lidské pošetilosti. Hru obdařenou nevšedním básnickým a obrazivým jazykem do češtiny přeložil Ondřej Pilný.

Jako zdroj Synge ve hře použil vyprávění o zázračné studni, o které slyšel na ostrově Inishmoru, jednom ze tří Aranských ostrovů. Ty se na začátku minulého století vyznačovaly velmi svéráznými obyvateli se specifickými zvyky a legendami.

Kdo se dostal skutečně důvěrně do styku s irským vesnickým lidem, ví, že ta nejdivočejší rčení a obraty mého dialogu jsou velice krotké ve srovnání s nápady a úslovími, jež můžete vyslechnout v každé malé chaloupce na úbočí kopců v Geesale, Carraroe nebo Dingle Bay.
John Millington Synge

Na Aranské ostrovy se Synge ze studijních důvodů opakovaně vracel a přivezl si odtud náměty k několika svým hrám. Pravidelná setkání s lidmi obývajícími nejzápadnější výspu Irska, do jejichž světa ještě nestačila proniknout nastupující moderní civilizace, se pak odrazila především v jazyce Syngových her.

Domek na ostrově Inishmaan, kde Synge pobýval. Dnes Syngeovo muzeum|foto: Eckhard Pecher, CC-BY-2.5

Dalším výrazným inspiračním zdrojem byla francouzská Moralita o slepci a mrzáku André de la Vigneho z 15. století. Děj samotné hry je prostý: Mary a Martin Doulovi jsou dva staří slepí žebráci, kteří žijí z milosti svých sousedů na drsném irském venkově. Jednoho dne jim potulný světec zázračnou vodou z posvátné studny vrátí zrak. Martin a Mary znovu vidí okolní svět, svoje bližní i sami sebe. Oproti představám, které o světě i o sobě navzájem měli, jim skutečnost připadá ošklivá a krutá, jejich bližní prolhaní a bezcitní. Po čase přestane zázrak působit a Doulovi oslepnou znovu, odmítnou nechat se ještě jednou uzdravit a vesničané je vykážou ze svého středu. Se souhlasem světce vyženou slepé manžele do močálu.