Rychlodráha švýcarskou povídkou. Od klasiků po současné autory

Gottfried Keller: Kovář svého štěstí

Klasik švýcarské literatury Gottfried Keller (1819–1890) je známý především jako autor autobiografického románu Zelený Jindřich a cyklu novel Lidé seldwylští, mezi které patří i slavná balada Romeo a Julie na vsi.

Do vltavské povídky ale tentokrát vybíráme jiný příběh – Kovář svého štěstí. I zde si autor bere na mušku maloměstskou společnost z poloviny 19. století s jejími hříchy a špatnostmi, mamonářskou tupostí a závistivostí. Hans Kabes ze Seldwyly se už nechce jmenovat Honza Zelí a změní si jméno na John Kabys.

A teď už mu ke štěstí chybí jen ta pravá manželka s pořádným věnem a dobrým příjmením. Náhoda mu přivede do cesty jeho vzdáleného strýce Litumleie, který se honosí s falešným rodokmenem a Hanse adoptuje za vlastního. Zdá se, že Hans má už své štěstí na dosah, ale pletky se strýcovou manželkou ho dostanou do pěkné šlamastyky…

Charles Ferdinand Ramuz: Člověk

Švýcarský francouzsky píšící prozaik Charles Ferdinand Ramuz v povídce s prostým názvem Člověk vytvořil drobnou, ale palčivou tragédii slabosti. Ramuzův hrdina nemá mocné životní síly těch, kdo – jako jiní v jeho okolí – žijí blízko přírodě, a poddává se tedy lásce opatrně.

Dobře ví, že láska je živlem, tedy něčím, co je jeho povaze bytostně cizí. Hrdina příběhu se domnívá, že se může schovat před složitou silou života, že jím může nějak proplout, proklouznout. Jeho slabost vyústí v pokořující životní zážitek.

Povídka vyšla poprvé v souboru s názvem Histoires (Příběhy) v roce 1946, český překlad je vybrán z knihy Deset novel, která vyšla v nakladatelství Československý spisovatel roku 1958.

Hermann Hesse: První dobrodružství, Co viděl básník večer

Muka duše jsou uvězněna v osidlech lásky. V Prvním dobrodružství o osmnáctiletého učně projevuje zájem bohatá mladá vdova. Pozve ho k sobě domů na večeři. Využije mladík příležitost, která se mu nabízí?

Povídka Co viděl básník večer je prostoupená vůněmi a teplem červencového večera. Zamilovaný pár se vrací polní cestou k vesnici. Vše je naplněné zdánlivě nekonečnou láskou, a přece je konec vztahu milenců tak blízko. Láskou živené příběhy, které Hermann Hesse vypráví, mají mnoho podob.

Povídky První dobrodružství a Co viděl básník večer v překladu Veroniky Dudkové jsme vybrali ze souboru Hesseho Milostných povídek, který vyšel v nakladatelství ERM v roce 1996.

Spisovatel, básník a esejista a nositel Nobelovy ceny za literaturu Hermann Hesse (1877–1962) navázal ve svém díle na nejlepší tradice německé klasiky a romantiky, ale vytvořil zároveň svébytný a osobitý celek, ovlivněný i znalostí filozofie, psychoanalýzy a východních nauk.

Hesseho umělecká tvorba v období mezi dvěma světovými válkami vycházela ze spojení evropského humanismu, indického buddhismu a Jungovy psychoanalýzy. Tuto jednotu viděl Hesse v tom, že tak, jako je podle indické filozofie lidská duše nekonečnou množinou převtělení a z každého minulého života si člověk něco odnáší do toho příštího, tak je i podle evropských psychoanalytiků lidská osobnost utvářena množstvím vlivů, přičemž se v ní touha po duchovní svobodě sváří se smyslností a rozum s citem.

Felice Filippini: Milenci v Luganu

Utéci tak spolu někam pryč na čtrnáct dní! O tom sní Beppe a Tangerína už velmi dlouho. Společný pobyt v penzionu U jezera měl být splněním jejich vytouženého snu. Od začátku ale všechno nejde úplně podle jejich představ. Navíc v penzionu musí snášet přítomnost rodiny se vzpurným hyperaktivním hošíkem, který všechny – včetně našich milenců – obtěžuje. Povídka z antologie Návštěva ve Švýcarsku (1986).

Felice Filippini (1917–1988) byl významný italsky píšící švýcarský spisovatel, překladatel a malíř. Proslavil se především svými romány (např. Jarní probuzení), ale byl i autorem řady povídek, básní, esejů a rozhlasových her. Od roku 1938 až do konce 60. let pracoval jako kulturní redaktor a moderátor ve švýcarském veřejnoprávním rozhlasu. Povídku Milenci v Luganu přeložila Alena Hartmanová.

Friedrich Dürrenmatt: Tunel

Mladý muž, čtyřiadvacet let, stále závislý na rodičích, milovník doutníků, tlustý, krátkozraký, s chuchvalci vaty v uších, odjíždí vlakem v 5:50 do univerzitního města, kde studuje. Cestou si v jeden okamžik se znepokojením uvědomí, že vlak už příliš dlouho jede tunelem, který je ve skutečnosti velmi krátký…

Slavná povídka klasika moderní švýcarské literatury, spisovatele a dramatika Friedricha Dürrenmatta z roku 1952. V příběhu, který zpočátku autor stylizuje jako parodii Mannova Kouzelného vrchu, se zrcadlí němá hrůza z neznáma a nicoty. Všední cesta vlakem se mění v horor. Katastrofa se blíží, ale nikdo ze studentových spolucestujících si nic nepřipouští… 

Kuriozitou jsou výsledky důsledného bádání literárních vědců, kteří vypátrali, že vlak v povídce jede pravděpodobně po trase z Bernu do Curychu, oním tunelem má být Burgdorfský tunel a typ lokomotivy ve vlakové soupravě je SBB Re 4/4 I.

Klaus Merz: Zábavně o hmyzu, Hrozící turbulence aneb Jak jsem hledal H.

Básník, spisovatel a dramatik Klaus Merz (1945) je dnes považován za jednoho z novodobých švýcarských klasiků. Syn pekaře z Aarau, původní profesí učitel vzbudil pozornost poetickým románem Jakub spí (1997), k jehož napsání se nechal inspirovat svým dětstvím prožitým na švýcarském maloměstě. Za román dostal Cenu Hermanna Hesseho a otevřela se mu brána literárního světa.

Do vltavské Povídky vybíráme z Merzových drobných próz soustředěných do sbírky Adamův kostým (2012). V těchto povídkách se před námi otevírá všední, a přesto neuvěřitelný svět plný poetických obrazů, podivuhodností a nečekaných situací. Takové je setkání s indickým věštcem při cestě vlakem v povídce Zábavně o hmyzu i příběh muže z Königsteinu z povídky Hrozící turbulence aneb Jak jsem hledal H., jehož citlivost na změny počasí se z hlavy jednoho dne definitivně přestěhovala do duše.

O vydávání díla Klause Merze u nás pečuje zlínské nakladatelství Archa Pavla Jungmanna, které se i v rámci jedné ze svých edičních řad zaměřuje na moderní švýcarskou literaturu. Kromě zmiňovaného románu Jakub spí a povídek Adamův kostým zde vyšel i soubor Merzových poetických miniatur Benátské imprese (2009), novela Argentinec (2014) a román Pojedete se mnou k moři, slečno? (2008)

Peter Stamm: V cizích zahradách

Tak jako každý den jde k sousedce zalít begónie a sazeničky kuchyňského koření, rajčata a keře malin a borůvek. Tichý dům uprostřed zahrady ukrývá příběh Ruth a její rodiny… 

Titulní povídka švýcarského spisovatele Petera Stamma z knihy V cizích zahradách posluchače nejprve zalije teplými paprsky slunce a nechá jím prostoupit harmonii zahrady s bující zelení. Do této poklidné letní atmosféry pak vstupuje vyprávění o nešťastné Ruth, od jejího dětství do současnosti, kdy už je pro ni samotnou život příliš tíživý. Tak jako i v dalších Stammových povídkách z této knížky je hlavní postavou žena a její vnitřní „nevyslovený svět plynoucí mezi řádky, v pomlkách mezi slovy“.

Peter Stamm (1963) je autorem řady próz a také divadelních a rozhlasových her. V minulosti byl nominován na Man Bookerovu cenu a v roce 2018 se stal laureátem Švýcarské knižní ceny. Česky dosud vyšly jeho romány Agnes (2008), Krajina náhodného žití (2009) a Jemná lhostejnost světa (2019).