Johann Joachim Quantz nebo Georg Philipp Telemann. Poslechněte si záznam koncertu souboru Collegium Marianum
Dolcezza e bravura, tedy jemnost a obratnost předvedl renomovaný pražský soubor staré hudby Collegium Marianum 2. listopadu loňského roku návštěvníkům koncertu v Tereziánském sále Břevnovského kláštera. Záznam jsme uvedli na Vltavě v pátek 13. ledna od 20 hodin, nyní je vám k dispozici v audioarchivu.
Program
J. J. I. Brentner, J. J. Quantz, J F. Fasch, G. Ph. Telemann, F. Jiránek.
Připravila a hovoří Daniela Čermáková.
Koncert byl součástí letošního 22. ročníku koncertního cyklu Barokní podvečery, který Collegium Marianum pořádá, a jehož téma tentokrát zní Boemo spiritoso. Představuje česká hudební díla a staví je vedle kompozic zahraničních, které vznikaly ve stejném časovém období. Koncert Dolcezza e bravura byl zaměřen na první třetinu 18. století. Tereziánský sál se tak rozezněl virtuózní instrumentální hudbou pražských skladatelů a jejich současníků z německých zemí.
Ansámbl přiblížil publiku vysokou úroveň tehdejší hudební tvorby v Praze, kde působili například pozoruhodný Jan Josef Ignác Brentner nebo František Jiránek, či Johann Friedrich Fasch – oba z kapely hraběte Morzina. Jejich tvorba dokládá, že mají v dějinách hudby zcela plnohodnotné místo vedle svých slavných současníků z německých zemí jako Johann Joachim Quantz či Georg Philipp Telemann. Poslechntěte si tato díla v provedení špičkového tuzemského ansámblu Collegium Marianum.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Petr Zelenka: Očištění. Moralita o cynické podstatě mediálního věku. V hlavní roli Martin Myšička
-
Pábitelé i Perlička na dně Bohumila Hrabala
-
Josef Toman: Řeka čaruje. Ředitel pojišťovny se vypraví proti proudu řeky i času
-
Vlčí jáma. Taťjana Medvecká jako mladičká schovanka v bezvýchodném milostném trojúhelníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.