Jiří Reynek: Dobré dílo Josefa Floriana a jeho skrytá opora

Společenství Dobrého díla se podobalo sektě nebo malé církevní komunitě. V rodině horlivě věřících Florianů se narodilo dvanáct dětí, z nichž skoro všechny byly hudebně nebo výtvarně nadané a pomáhaly knížky graficky zdobit. S rodinou žila i Florianova sestra Antonie, která sháněla pro nakladatelství peníze, a docházel sem kněz Ludvík Vrána, aby každé ráno sloužil mši v rodinné kapli, což bylo v té době neslýchané. Josef Florian se kvůli tomu také dostával do konfliktů s církví. „Celé ovzduší bylo tu naplněno takovým Božím pokojem, jaký jsem nikdy a nikde neprožil, takovou jistotou, že na vás nikdo nemůže, že jste jen a jen v rukou Božích,“ vyprávěl jeden ze svědků, který k Florianům do Staré Říše na Vysočině docházel. V takovém prostředí se tiskly knihy nejčastěji křesťanských autorů, dělaly se dřevo a linoryty, vázané vazby a ručně psaná bibliofilská vydání.

Z článku Ondřeje Nezbedy, Josef Florian: Pokorně šílený mystik, Host 2008

Účinkuje: Otakar Brousek st.
Režie: Dimitrij Dudík