Jevgenij Zamjatin: My

Vizi totalitního státu, román My, napsal lodní inženýr, spisovatel a scenárista Jevgenij Zamjatin (1884–1937) v Petrohradě roku 1920. Autor svou vizionářskou antiutopií předběhl George Orwella (1984) i Aldouse Huxleyho (Konec civilizace) a, narozdíl od Orwella a Huxleyho, utlačování a překotný vývoj sovětských rovnostářských idejí (i kvůli sepsání tohoto románu) nakonec zažil na vlastní kůži.

Zamjatin svou trhanou, dynamickou, místy chladně lyrizující prózu napsal v době, kdy již vystřízlivěl ze své horlivé účasti na bolševické revoluci roku 1905. Nehledě na to (nebo právě proto) byl román zakázán. Poprvé byl publikován ve Spojených státech až roku 1924, podruhé pak v Praze v překladu Václava Koeniga v roce 1927.

Petr Kubes jako muž s číslem D-503|foto: Michaela Doubravová

Kostru příběhu tvoří deníkové zápisky muže s číslem D-503, muže, který žije v Jednotném státě, jemuž vládne Dobroditel, ve městě, které je obklopeno skleněnou Zelenou stěnou. D-503 je matematikem a hlavním konstruktérem vesmírné lodi Integrál. Vede příkladný a státem organizovaný život. Jako všichni obyvatelé města také on ve stejnou dobu jí, vstává, chodí spát, pracuje a – po předložení růžové povolenky – ve svém proskleném bytě (v určenou hodinu) vede svůj intimní život. Toto „matematicky neomylné štěstí“ zažívá D-503 až do doby, kdy potká nelogickou a nepředvídatelnou ženu – I-330.

Zamjatin postupně rozšiřuje periferii myšlení D-503. Jeho zápisky se vyvíjí. Naivní a sebevědomý pohled se ve sledu událostí a nových poznání proměňuje, přichází na řadu matematické metafory, humor, dochází k větné revoluci – revoluci v myšlení a činech čísla D-503.

Provokativní jednoduchost tohoto metarománu (nebo, chceme-li, románu sebereflexivního) nastiňuje nebezpečí, které člověku hrozí ze strany hypertrofované nadvlády strojů a státu. Pohledem aktéra otevírá otázku svobody, eliminované Jednotným státem ve prospěch všeobecného štěstí (svoboda je mučivá, šťastným může být pouze nesvobodný člověk). Nad dávno přežitou omylností tak stojí idea unifikovanosti, kdy se každý jedinec podřizuje zájmům mas, myslí ve prospěch celku, nevybočuje, je pouze živým organismem. Zamjatin vytvořil společnost, která funguje jako stroj. Čísla jsou pouhými zlomky této společnosti, jako jednotlivci nemají žádnou hodnotu.

Řízené odmítání fantazie, společenská rovnost, odosobnění jsou postupně (i ve struktuře vyprávění) nabourávány zrozením citu, o kterém D-503 četl jen v encyklopediích, a také zjištěním, že existuje i jiná cesta (nespočet cest), že i za neproniknutelnou Zelenou stěnou se dá žít.

Jevgenij Zamjatin roku 1931 napsal dopis Stalinovi, v němž jej požádal o udělení souhlasu (pro sebe a svou ženu Ljudmilu) k vycestování ze země. V roce 1932 se rodina usadí v Paříži, kde 10. března 1937 Zamjatin v pronajatém bytě v ulici Raffet umírá. Měl sovětský pas a celou dobu čekal, kdy mu poměry v Sovětském svazu dovolí vrátit se domů.

Český rozhlas Vltava představuje nové patnáctidílné nastudování tohoto románu, který je injekcí vpíchnutou do dnešní (i české) politické hyperkorektnosti, a zůstává zároveň i po téměř sto letech manifestem, vzpourou proti šedi života a temnu nevědomosti. Rozhlasové nastudování je již druhé v pořadí, bohužel nahrávka z roku 1990 v režii Markéty Jahodové se nedochovala. V premiéře se v režii Tomáše Soldána představí Petr Kubes.