Jeden z nejpozoruhodnějších soukromých domů je rezidence Alberta Freye. Adam Štěch o pouštním modernismu
Kalifornie, mekka moderní architektury, nabízí celou řadu architektonických dobrodružství. Jedním ze základů jejího poznání je pouštní město Palm Springs, kam se jezdí dívat turisté na prosklené modernistické rezidence stejně tak jako v Praze obdivují Karlův most.
Vždycky jsem toužil vidět dílo architekta Alberta Freye, který se podílel na poválečném rozvoji města Palm Springs jako nikdo jiný. Jeho lehká transparentní architektura se stala synonymem kalifornského pouštního modernismu. Smělá konstrukční řešení i originální industriální estetika jeho staveb definovala způsoby jak stavět v kalifornské poušti. Předcházela tomu ale dlouhá cesta.
V Kalifornii jsem byl již několikrát, ale až v roce 2018 se mi podařilo navštívit vlastní dům Alberta Freye, který architekt obýval až do roku 1998 a dnes ho spravuje Palm Springs Art Museum. Narodil se ale v Curychu. Po škole ho zajímaly nizozemské hnutí De Stijl, německý Bauhaus a konečně tvorba Le Corbusiera ve Francii, u kterého v roce 1928 chvíli pracoval. Pak se dostal do USA, od roku 1930 pracoval s americkým architektem A. Lawrencem Kochem v New Yorku. Z pětileté spolupráce vzešel Freyův první výrazný projekt. Tzv. Aluminaire House, kompaktní dům z hliníku, který duo navrhlo v roce 1931 jako prototypový výstavní dům. Projekt byl revolučním zosobněním radikální moderny a přinesl architektům značnou popularitu.
Ve 40. letech se Frey dostal do Palm Springs, kde se usadil natrvalo. Město se stalo novým Hollywoodem a zábavním centrem uprostřed pouště. Každý kdo něco znamenal, musel mít v Palm Springs svůj dům. To umožnilo neobvykle dynamický vývoj moderní architektury. Tvůrci nezatížení kontextem a historií místa mohli volně experimentovat a vymýšlet nečekaná řešení pro specifické pouštní klima. Frey navrhoval soukromé domy, v roce 1946 např. víkendovou rezidenci pro slavného průmyslového designéra Raymonda Loewyho.
Ve své vlastní rezidenci z roku 1964 předvedl na minimální ploše sofistikovanou architektonickou bravuru a postavil jeden z nejpozoruhodnějších soukromých domů šedesátých let. Intimní a přesto velkorysé dílo se stalo symbolem pouštního modernismu, charakterizovaným lehkými materiály, jako je např. vlnitý plech. Objekt je posazený ve svahu na západním konci kaňonu Tahquitz Canyon Way. Architektura se stává kompaktní součástí krajiny, naopak krajina vstupuje do interiéru domu.
Hlavní obytné patro se otevírá v celé své velkorysosti v propojeném prostoru obývacího pokoje a hlavní ložnice. Uprostřed se nachází přírodní skála, která přirozeně člení interiér a na kterou navazuje veškeré další vybavení domu. Vestavěný nábytek představuje prostorové mistrovství svého návrháře.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Venuše v kožichu. Trýzeň a ponížení jako nejvyšší důkaz lásky v erotickém románu Sacher-Masocha
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
-
Jaroslav Hašek: Na opuštěné latríně, Spravedlnost zvítězí. Dvě humoresky od mistra české literatury
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
