Jean-Antoine Houdon - smyslné sochy

Ke svému stoletému jubileu připravil frankfurtský Liebieghaus opravdovou lahůdku: Výstavu francouzského sochaře-portrétisty Jean-Antoina Houdona. Známé osobnosti 18. a 19. století nejen ve Francii, ale i v Německu, Rusku, Itálii i Americe se od něj nechaly portrétovat. Tenkrát to znamenalo asi to samé, jako se dnes nechat fotografovat od Annie Leibovitz....

Jean-Antoine Houdon (1741-1828) patřil v době osvícenství k těm nejlepším ve svém oboru. Na objednávku vytvářel portréty měšťanstva, stejně tak jako francouzských a amerických osobností i hlav států. K jeho zákazníkům patřili osvícenci Voltaire, Denis Diderot, Benjamin Franklin, ale i Kateřina Veliká, Ludvík XVI a Napoleon.

Samozřejmě Houdon nedělal jen sochy prominentů. Kromě portrétů tvořil i sochy s antickou a náboženskou tématikou. K jeho nejznámějším pracem a vlastně k nejznámějším sochařským dílům 18. století vůbec, paří jeho 'Zimouřivá', nazývaná take ,Zima' a její sochařský protějšek 'Léto'. Tyto dvě sochy tvoří bezesporu vrchol Houdonova sochařského díla.

Návštěvníci výstavy se o tom mohou přesvědčit po shlédnutí čtyř vyhotovení, zapůjčených z věhlasných galerií. Kromě jediného bronzového odlitku 'Zimouřivé' z Newyorkského Metropolitního muzea, zde stojí jediná dochovaná mramorová podoba stejného motivu i jejího protějšku - 'Léta'. Tuto malou 'výstavu ve výstavě' doplňuje nepatrná, jen 20 cm vysoká 'Zima' vyvedená v terakotě, sloužící umělci jako předloha pro mramorovou verzi.

Sochu léta obdařil Houdon množstvím atributů, které nás až matou. Jakoby nestačilo, že mladá žena, představující toto roční období drží v ruce srp, květiny a klasy obilí, dal jí sochař do druhé ruky ještě konev na zalévání a u nohou jí vyobrazil hroznové víno a tamburínu. Ikonografie tohoto letního vybavení sahá až do antiky - všechny zmíněné předměty symbolizují mužskou a ženskou erotiku.

Socha 'Zimy' je naproti tomu prostota sama. Pouze v rané mramorové verzi měla 'Zima' u nohou popraskaný džbán, pozdější bronzová podobizna se obešla i bez něj. Houdonova 'Zima' je mladá skoro nahá dívka, tisknoucí k sobě stydlivě lehce pokrčené nohy. Ruce má skřížené na prsou a lehce sklopenou hlavu. Je zahalená do šátku, který jí plně zakrývá jen hlavu a ramena. Celkový dojem je velmi smyslný.

Je nasnadě, že v druhé polovině 18. století toto umělecké dílo otřáslo dosavadními morálními a estetickými předpisy. Houdonovy současníky socha vzrušila i popudila. Ti pokrokovější z nich pochopili, že jsou svědky přechodu baroka v klasicismus na sochařském poli. 'Léto' a 'Zima' toho byly důkazem. Jednoduchá 'Zima', zbavená veškerého 'zbytečného balastu' byla jako klasicistní umělecké dílo pochopitelná pro všechny.

Frankfurtský Liebieghaus slaví své kulaté výročí prezentací umělce, který je ve Francii hvězdou sochařského nebe a v Něměcku teprve objeven. Poslední velké Houdonovy retrospektivy byly v letech 2003 a 2004 ve Versailles, ve Washingtonské Národní galerii, ale i v Ghetty Muzeu v Los Angeles velkým úspěchem.