„Je to hudba, která vstupuje rovnou do srdce.“ Semjon Byčkov s Českou filharmonií uvádí Čajkovského

22. leden 2016

Českou filharmonii v těchto dnech řídí renomovaný ruský dirigent Semjon Byčkov. Ve Dvořákově síni pražského Rudolfina 22. ledna večer v rámci druhé reprízy koncertního programu zazní Koncert pro housle a orchestr č. 1 g moll od Maxe Brucha a dvě skladby Petra Iljiče Čajkovského.

Skladby Petra Iljiče Čajkovského se v repertoáru Semjona Byčkova objevují poměrně často. Jaký je jeho vztah k tvorbě tohoto skladatele? „Je to jeden z hlavních skladatelů mého života. Bylo mi asi dvanáct let, když jsem na koncertu tehdejší leningradské filharmonie poprvé slyšel jeho předehru-fantazii Romeo a Julie. Byl jsem úplně uchvácený. Vrátil jsem se domů. A pozdě v noci, když už celá rodina spala, jsem šel do kuchyně, otevřel partituru tohoto díla a snil o tom, že ho jednou budu dirigovat. Tak jsem začal s Čajkovským. Celý svůj umělecký život jsem poté prožil hlavně s jeho čtvrtou, pátou a šestou symfonií. První dvě jsem zatím dirigoval jen velice málo. Jeho třetí symfonie a symfonie Manfred se v mém repertoáru objevily až poměrně nedávno. S odstupem času mohu říci, že všechna tato díla jsou pro mne něčím doslova existenciálním, bez čeho nemohu žít.

Čím se Čajkovského hudba Semjona Byčkova nejvíce dotýká?Je to hudba, která vstupuje rovnou do srdce. Velice často se setkávám s názorem, že Čajkovskij jsou jen krásné melodie. To ale není pravda. Jedná se o kompozice, které jsou velice složité, založené na přísné rytmizaci. Jsou navíc velice polyfonní. Můj vztah k Čajkovského hudbě je opravdu niterný, myslím si, že v nás vyvolává opravdu hluboké pocity. Teď jsem dirigoval jeho operu Evžen Oněgin v Královské opeře Covent Garden v Londýně. Hlavní postavy tohoto operního příběhu jsou mladé a vy máte šanci se s nimi prostřednictvím Čajkovského na chvíli vrátit do doby vlastního mládí. Ta hudba má obrovskou schopnost otevřít vám tento svět v jeho komplexní kráse.

Které z Čajkovského děl považujete za nejkrásnější?To je nemožné říci. Tuto hudbu bezpodmínečně miluji. Když například vzpomenu Richarda Wagnera a jeho Lohegrina, tam je to o hledání bezpodmínečné lásky, kterou není možné v lidském světě najít. U Čajkovského, stejně jako u dalších skladatelů, kteří jsou pro mne důležití, je to o tom, že když už jednou milujete, milujete bezpodmínečně a navždy.

03555063.jpeg

S Českou filharmonií v těchto dnech dirigujete již zmíněnou Čajkovského předehru-fantazii Romeo a Julie a také jeho Symfonii číslo 3 D dur. Proč padla volba právě na tato díla?Skladbu Romeo a Julie jsme již měli s orchestrem připravenou z nahrávání. Ta volba tedy byla úplně přirozená. Třetí symfonie je velmi neobvyklá, protože má pět částí, zpravidla to bývají čtyři. Je zvláštní, že si nikdy v hudebním světě nenašla své místo. Osobně jsem ji dokonce ani nikde na koncertě neslyšel. Když bylo rozhodnuto, že s Českou filharmonií nahrajeme Čajkovského symfonie, řekl jsem si, dobře - teď nastal čas si ji zařadit do repertoáru. Začal jsem ji studovat a objevil jsem, že toto dílo pětatřicetiletého skladatele má neuvěřitelnou sílu, fantazii a zároveň krásu. A je úžasné sledovat, jak tato skladba vyvolává u hráčů orchestru niterné pocity radosti nebo melancholie. Představuje zkrátka Čajkovského na vrcholu jeho talentu, fantazie i citů. Jsem nesmírně rád, že díky České filharmonii vstoupila tato symfonie do mého repertoáru a že v něm zůstane.

autor: Daniel Jäger
Spustit audio