Jazzissimo: Wes Montgomery – V časech slávy (2/2)

Fascinoval své posluchače impozantním rytmickým timingem, unisono oktávami a hutnými akordy. V šedesátých letech byl nejpopulárnějším jazzovým kytaristou. Ten fakt měl i svůj rub, protože někteří producenti Montgomeryho nutili, aby hrál dobové hity a zkrátil své nahrávky maximálně do čtyř minut, aby mohly vycházet na singlech. Někdy dokonce bez jeho vědomí, dodatečně hru jeho kvarteta doplnili smyčci nebo dechovou sekcí.

Vystřídal několik gramofonových firem. Nahrával pro World Pacific, Fantasy, Riverside, Verve a konečně A&M. Patří k nejvlivnějším jazzovým kytaristům všech dob. Za své celoživotní dílo byl zařazen do „Galerie největších“ časopisu Guitar Player (1986). Časosběrnou knihou je biografie „Wes Motgomery“, kterou napsal Adrian Ingram (Ashley Mark 1985).

Montgomeryho jméno proniklo na přední místa čtenářských anket v časopisech Down Beat, Metronome a Jazz, pět let v řadě byl zvolen kolegy hudebníky nejlepším jazzovým kytaristou v hlasování nazvaném „All Stars“. A získal i Grammy za album Goin´Out Of My Head (Verve,1986). Montgomery se představil také v Evropě. Hrál v San Remu, Bruselu, Luganu, Madridu, Paříži a v Londýně.

Při nahrávání údajně trpěl trémou. Repertoár byl vybrán, nástroje vybaleny, rozsvěcuje se červené světlo a začíná se nahrávat. Ale Wes si nebyl jistý výběrem skladeb, a pochyboval o svém umění. Při prvních pokusech se nedokázal koncentrovat. Teprve postupem doby nabýval jistoty, nadhledu a imponoval svým feelingem a drivem. Sám se pokusil charakterizovat nahrávkou skladby, která trvá necelé tři minuty: „Musíte se zkrátka na to vrhnout, zorientovat se, nacpat tam nějaké vnitřnosti a rychle zase vypadnout…“ Bohužel tento popis naplnil i jazzový osud Wese Montgomeryho. Umřel na vrcholu své kariéry. Infarktu podlehl v Indianopolis po namáhavém turné svého kvinteta.