Jazzissimo: Roland Kirk 2/3

Rok nato navštívil poprvé Německo a tři měsíce vystupoval s Charlesem Mingusem. Společně nahráli v roce 1961 tolik hudby, že z toho byla čtyři alba – Oh Yeah (Atlantic) obsahuje výtečnou perzifláž kýče Wham Bam, Thank You Mam.

Kirkův debut Triple Threat (Sonet, 1956) téměř nevzbudil pozornost, ani další nahrávky Introducing Roland Kirk (Chess, 1960) a Kirk´s Work (Prestige, 1960) ještě nezaznamenaly ohlas. Mezitím si Kirka všimnul Quincy Jones a nastal zlom:mistrné album We Free Kings (Mercury, 1961) obdrželo v Down Beatu nejvyšší hodnocení – pět hvězdiček. Obsahuje nezapomenutelné interpretace Kirkových skladeb You Did It You Did It a Three For the Festival. V prvním případě Kirk oživil příčnou flétnu vlastním basbarytonovým vokálem a ve druhém ukázal úchvatnou hru na tři saxofony zároveň. Při této souhře Kirk tenorsaxofon ovládal levou rukou, manzello měl napravo a stritch uprostřed. Sóla pointoval sirénou.

Také další diskografie u firmy Mercury má znamenitou úroveň. Prvním kouskem je album Domino, na němž ho doprovázelo konkláve klavíristů – Wynton Kelly, Andrew Hill a Herbie Hancock. Reeds and Deeds (1963) nahrál s trombonistou Tomem McIntoshem, kontrabasistou Richardem Davisem, klavíristou Haroldem Mabernem a hráčem na bicí Walterem Perkinsem. Vynikají zde skladby Song of the Countrymen a Ecoulestics. Ta první je Kirkova verze tématu brazilského skladatele Heitora Villa-Lobose a druhou napsal Ch. Mingus. Jednou z nejlepších Rolandových živých koncertních nahrávek je Kirk in Copenhagen (1963), kde mu sekundují katalánský nevidomý klavírista Tete Montoliu a tehdy mladý dánský kontrabasista Niels-Henning Ørsted Pedersen. Autobiografický disk I Talk With the Spirits (1964) obsahuje slavnou Serenade to the Cuckoo, v níž úvodem a závěrem zazní kukačkové hodiny. Skladba The Business Ain't Nothin' But the Blues se sugestivními stoptimy připomene základní proud jazzu – durmollové blues.