Jaroslav Hašek

Anarchista a tulák. Bohém a mystifikátor. Mistr literární satiry a humoru. Obchodník se psy. Manžel dvou žen (současně). Autor jednoho ze základních děl moderní světové literatury.
02875097.jpeg

Narodil se 30. dubna 1883 v rodině středoškolského profesora. Ale k vzornému učitelskému dítěti měl daleko. Po předčasné otcově smrti začal na gymnáziu propadat, studia musel zanechat a stal se učněm v drogerii – i odtamtud byl vyhozen, vzdělání nakonec dokončil na obchodní akademii.

Po maturitě pracoval v bance Slávia, ale brzy dal přednost tuláctví, bohémskému životu a dráze svobodného spisovatele. Stálé pracovní místo přijal až v redakci anarchistického listu Omladina. Na stránkách podobných periodik Hašek publikoval řadu článků obsahujících ostré invektivy vůči režimu a vládnoucí dynastii.

Za anarchistické akce si v roce 1907 odseděl měsíc za mřížemi. Po této zkušenosti svůj odpor vůči politickému režimu začal vyjadřovat spíše literární satirou a humorem. Oženil se s dívkou, která naivně věřila, že změní jeho povahu. Hašek ovšem dál žil jako bohém a mystifikátor – vrcholným kouskem bylo založení recesistické Strany mírného pokroku v mezích zákona.

Během 1. světové války narukoval Hašek na haličskou frontu, kde přešel k československým legiím, ale posléze na stranu Rudé armády, v níž působil jako žurnalista a politický funkcionář. Z Ruska se vrátil až v roce 1920 spolu se svojí druhou manželkou.
Jeho spolupráce s bolševiky v Praze však vzbuzovala nedůvěru a pomluvy. Znechucený Hašek odjel do domku v Lipnici, aby tam dokončil své románové dílo. Nemoc a smrt však byly rychlejší. Zemřel 3. ledna 1923.

Nejsilnějšími stránkami Haškovy tvorby byly od počátku humor a ironie. Hašek svůj humoristický talent uplatnil především v próze, v počátku zejména v cestopisných črtách a humoreskách. Rozvinul zde výtečnou schopnost zachycení věcného detailu a bizarního příběhu. A právě už v povídkách z cest (např. Rybář Gulaj, 1902) začíná Hašek cizelovat typ postavy lidového chytráka, který se stane určující pro jeho stěžejní románové dílo.
Postupně se Hašek zaměřuje spíše na všední městskou realitu a její sociální problémy. Typickým znakem jeho společenské satiry je vyhrocení sociálních kontrastů až ke grotesknímu a sarkastickému výsměchu (např. Loupežný vrah před soudem, 1907). Hašek byl v neposlední řadě mistrem mystifikace, čehož jsou dokladem Politické a sociální dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona (psány 1911–1912).

Dílo, které Haška proslavilo po celém světě, jsou však Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války (sešitově od roku 1921). V centru románu stoji postava zdánlivě prostoduchého vojáka Švejka, který se z kterékoli nesnáze dostane díky své neobyčejné výmluvnosti. Hašek prostřednictvím Švejka satiricky zesměšnil dobový militarismus a současně vyzdvihl humor jako způsob přežití v krizových momentech.
Důrazem na nonsens, komiku a nahodilost se dostal do blízkosti dadaistických snah o nové umění.